DAISY STORIES CZECH

DAISY, OPAL
AND ARRANGER STORIES
  
Short stories in English translated into many languages in a convenient parallel text format to help you learn them more quickly and easily.

TRANSLATED INTO:
 

AFRIKAANS
The Search for Lorna 
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch
A Nice Little Trip

The Bookworm

A Matter of Justice

ALBANIAN
The Search for Lorna 
The Surprise
Daisy Macbeth

A Nice Little Trip
The Nightwatch
The Oak

ARABIC
The Search for Lorna 
The Surprise
1
The Surprise 2
Daisy Macbeth

The Nightwatch
A Nice Little Trip

BENGALI
The Surprise

BOSNIAN
The Search for Lorna
The Surprise

BRAZILIAN
The Search for Lorna
The Surprise
The Bookworm
The Wedding

BULGARIAN
The Search for Lorna

The Surprise
Daisy Macbeth
A Nice Little Trip
The Nightwatch

CHINESE
The Search for Lorna
The Surprise
The Bookworm
ARRANGER STORIES
The Auction

CREOLE
The Search for Lorna 
The Surprise

Daisy Macbeth

CROATIAN
The Search for Lorna
The Surprise

CZECH
The Search for Lorna 
The Surprise

Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen
The Green Lodge
A Matter of Justice

DANISH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

The Oak

DUTCH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch

The Bookworm

ESPERANTO
The Search for Lorna
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch

FINNISH
The Search for Lorna 
The Surprise

The Nightwatch

FRENCH
The Search for Lorna
The Surprise
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen

GERMAN
The Search for Lorna
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

ARRANGER STORIES
The Auction

GREEK
The Search for Lorna
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch mp3
A Nice Little Trip mp3
The Bookworm mp3
ARRANGER STORIES
The Auction

HEBREW
The Search for Lorna
The Surprise

Daisy Macbeth

The Nightwatch

A Nice Little Trip

HINDI
The Search For Lorna
The Surprise

HUNGARIAN
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth

The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

INDONESIAN
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
A Nice Little Trip

ITALIAN
The Search For Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen
The Mystery of
Green Lodge

A Matter of Justice

JAPANESE
The Search For Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth

KOREAN
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

The Oak
Imogen

LUGANDA
The language spoken
in Uganda
The Search for Lorna
The Surprise

MONGOLIAN
The Search for Lorna
 
The Oak  

NORWEGIAN
The Search for Lorna


POLISH
The search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch

The Oak 1
The Oak 2
The Bookworm
A Nice Little Trip
The Mystery of
Green Lodge

The Wedding
A Matter of Justice
ARRANGER STORIES
The River Mist
The Auction

PORTUGUESE
The Search for Lorna
The Surprise

ROMANIAN
The Search for Lorna
The Surprise

RUSSIAN
The Search for Lorna 1

The Search for Lorna 2
The Surprise
The Nightwatch 1

The Nightwatch 2
Daisy Macbeth
The Oak

SERBIAN
The Nightwatch
The Oak

SPANISH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth

The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

The Oak
Imogen
The Mystery of
Green Lodge

The Wedding 1
The Wedding 2
A Matter of Justice 1
A Matter of Justice 2
The Serial Killer
ARRANGER STORIES
The Auction
The River Mist
OPAL STORIES
Upside Down

SWEDISH
The Search for Lorna 1

The Search for Lorna 2
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch

The Bookworm

THAI
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

Daisy Macbeth

TURKISH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Mumbling Man

UKRAINIAN
The Search for Lorna
Daisy Macbeth

URDU
The Search for Lorna

VENETO 

The Search for Lorna

YORUBA
The Search for Lorna
The Surprise
The Nightwatch

ZULU
The Search for Lorna

 

CLICK OR TOUCH FOR THE  
THE MYSTERY OF GREEN LODGE

 
Tajemství Green Lodge
THE DAISY STORIES by Crystal Jones ©
1995-2013
.Translation by: Lenka Huntley • Email: lenkahuntley@gmail.com
CLICK FOR LENKA HUNTLEY'S CV

WITH A VERY BIG THANK YOU FROM THE LONWEB TEAM!

Tajemství Green Lodge

The Mystery of Green Lodge

Pan Winter nakoukl do dveří Daisyny kanceláře.

Mr. Winter popped his head round Daisy’s office door.

„Máte čas, Daisy? Mohl bych použít váš počítač? Mám CD-ROM, na který bych se rád podíval.“

“Are you busy, Daisy? Can I use your computer ‘cos I’ve got a CD-ROM I’d like to consult?”

„Samozřejmě, pojďte dál. Chtěl byste si nejdřív dát šálek kávy?“

“Certainly, come in. Would you like a cup of coffee first?”

„Ano, prosím, Daisy.“

“Yes please, Daisy.”

Pan Winter byl obchodník se starožitnostmi a nebyl vůbec zvyklý používat počítač.

Mr. Winter was an antiques dealer and wasn’t used to using a computer at all.

Daisy zapnula varnou konvici a do šálků nasypala instatní kávu. „Jednu lžičku cukru, že?“ řekla Daisy, když postavila šálky s horkou kávou na stůl v kanceláři.

Daisy put her electric kettle on and scooped the instant coffee into the mugs. “One teaspoon of sugar, isn’t it?” said Daisy placing the mugs of boiling coffee onto her office table.

Pak zasunula cédéčko do příslušného otvoru v počítači a natočila ho směrem k panu Winterovi. 

Now she put the CD in the slot of her computer and swivelled it round to show Mr. Winter.

„Tady to máte. Ah, jde o ukradené obrazy. Zajímavé!“

“Here you are. Oh, it’s all about stolen paintings. How interesting!” 

„Víte, posílají nám všem dealerům se starožitnostmi zdarma kopii tohoto CD-ROMu. Je to na kampaň proti mezinárodním zločineckým gangům s uměním.“

“You know, they are sending all of us antique dealers a free copy of the CD-ROM. It’s for a campaign against international art theft gangs.”

„A kolik těch ukradených obrazů máte?“ žertovala Daisy.

“And how many stolen paintings have you got?” joked Daisy.

Pan Winter si odkašlal a vypadal poněkud nesvůj. „Zajímavé, že na to přišla řeč! Hm...Daisy, chtěl bych vám o něčem povědět!“

Mr. Winter cleared his throat and looked a little embarassed. “Funny you should mention that! Er... Daisy, there’s something I want to tell you about!”

„Tak ven s tím, pane Wintře“, odpověděla Daisy.

“Please go ahead, Mr. Winter,” replied Daisy.

„Minulý týden jsem se šel podívat na nemovitost sira Edwina Rushdowna – Green Lodge, znáte ji, že“ začal pan Winter.

“The fact is that I went down to Sir Edwin Rushdown’s property last week. You know - Green Lodge,” Mr. Winter began.

„Ano, když byli moji synovci děti, vplížili se na pozemky a rybařili tam“, odpověděla Daisy. 

“Yes, when my cousins were children they used to creep into the grounds to go fishing there,” answered Daisy.

Pan Winter pokračoval, „Sir Edwin nedávno zemřel, zanechal po sobě dceru Elodíru, velmi milou dámu, a chátrající sídlo s pozemky.

Mr. Winter continued, “Sir Edwin died recently leaving his daughter Elodira, a very nice lady, the crumbling mansion and its lands.

Vypadá to, že sir Edwin po sobě nezanechal téměř žádné peníze, ale Elodíra bude muset zaplatit vysokou dědickou daň, protože zdědí Green Lodge.“

It seems Sir Edwin left practically no money but Elodira will have to pay some heavy death duties as she inherits Green Lodge.”

„Bydlí tam?“, přerušila Daisy.

Daisy interrupted: “Does she live there?”

„Ne, pracuje a bydlí v Londýně, ale teď tam je, snaží se prodat nějaký starý nábytek a věci, aby dala dohromady nějaké peníze a možná nakonec sídlo i prodá.“

”No, she works and lives in London but is here now to try to sell off some old furniture and things so as to raise some cash and maybe she’ll even sell the mansion itself.”

Daisy si nemohla odpustit poznámku: „Ah, většina těhle polorozpadlých šlechtických sídel nakonec takhle skončí.

Daisy couldn’t help observing: "Ah, that's the way lots of these ramshackled aristocratic mansions are going.

Musí je prodat prvnímu kupci, kterého najdou a tím je dlouhé tradici konec. Mimochodem, viděl jste nějaký vhodný nábytek pro můj nový dům?“ zeptala se Daisy.

They have to sell them off to the first buyer they can find and that's the end of a long tradition. By the way, did you see any suitable furniture for my new house?" Daisy asked.

„Vůbec nic, Daisy. Je mi to líto.“ Pan Winter neustále hledal pro Daisy nějaký nábytek – něco co by levně koupil, opravil a nalakoval, odměnou za velkou laskavost, kterou mu Daisy prokázala před třemi lety.

"Absolutely nothing Daisy. Sorry." Mr. Winter was always on the look-out for furniture for Daisy - something he could pick up cheap, mend and varnish in return for a great favour Daisy had done him three years ago.

Pan Winter pokračoval: „Zaplatil jsem paušál za nějaké věci – starý nábytek nevelké hodnoty, hromadu brožovaných knih a několik starých obrazů.

Mr. Winter continued: "I paid a lump sum for some stuff - some old furniture of very little value, a load of paperbacks and a few old paintings.

Jediný nábytek, který se mi líbil a který opravdu stál za to, byl ohromný starožitný stůl se židlemi a nádherný mahagonový sekretář, ale všechno to bude dáno do dražby.

The only really interesting furniture I liked was the enormous antique table and chairs and a beautiful mahogany escritoire but they are going to be put up for auction.

Daisy se zeptala, „A co obrazy? Jsou dobré?“

„Ne, obvyklá práce amatérů – anglická krajina a bouře na moři – ale když jsem obrazy vyložil do zadní části mého obchodu, čekalo na mě ohromné překvapení.

Daisy asked, “What about the paintings? Are they any good?”
“No, the usual amateur stuff - English landscapes and sea tempests - but when I had finished unloading into the back of my shop I had an enormous surprise.

Část rámu obrazu se mi ulomila, když jsem obraz držel, a tak jsem vespod objevil druhý obraz!“

A piece of a picture frame came away in my hands and I discovered that there was a second picture underneath!”

Daisy se posadila.

Daisy sat up.

„Jak víte, Daisy, velice se zajímám o italské umění a docela důkladně jsem si ho i prostudoval. Obraz představuje scénu s loďkami a gondoliéry v Benátkách a je nádherně namalován. Okamžitě mě napadlo, že by to mohl být Canaletto.

"As you know Daisy, I’m very interested in Italian art, and I’ve made quite a study of it. The picture was a scene of boats and gondolieri in Venice and beautifully painted. I immediately thought of Canaletto.

Když jsem se vrátil do obchodu, podíval jsem se do knih a v jedné z nich byla fotka toho samého obrazu!“

When I got back to my shop I consulted my books and in one of them there was a photo of the very same picture!”

„To je velmi vzrušující,“ – řekla Daisy – „ale víte, že by to mohla být pouze kopie.“

“That’s very exciting,” – said Daisy – “but you know it could be just a copy.”

„Ano, to mě také nejdřív napadlo, ale celou noc jsem obraz pod důkladným světlem studoval a podle mě byl opravdu namalován v ono období a je to Canalettův originál.

“Yes, that was my first thought, but I studied it all night under powerful lights and according to me it really was painted in that period and is an authentic Canaletto.

Víte, Daisy, každý obchodník se starožitnostmi sní o tom, že se mu za pár babek podaří najít vzácnou malbu.“

You know Daisy, every antique dealer dreams of finding a precious painting for a few pounds."

Daisy pozorně naslouchala. „Ale...bojíte se, že se jedná o ukradený majetek, že?“ Jak mluvila, začala znovu pracovat se svým počítačem a prohlížela si CD-ROM.

Daisy had been listening intently. "But… you're afraid it's stolen property, aren’t you?" As she spoke, she began clicking away again at her computer looking through the CD-ROM.

„Hm...italské obrazy. Tady to máme! Canaletto.“

“Mm... Italian paintings. Here we are! Canaletto."

Pan Winter vstal, aby se podíval Daisy přes rameno.

Mr. Winter got up and came over to look over Daisy’s shoulder.

„Podívejme, Daisy. Hm.“ Náhle udeřil rukou do Daisyna stolu. „Ale ne. To je ono-ten samý obraz! Pak to opravdu je ukradený majetek!“

"Let me see, Daisy. Mm." Suddenly he banged his hand down on Daisy's table. "Oh no. That's it – it’s the same painting! It is stolen property then!"

Sesunul se na židli, úplně deprimovaný.

He fell down into a chair completely disheartened.

„Tak to mě mrzí. Budete to muset ohlásit na policii.“ Daisy dál četla to, co bylo na obrazovce počítače, „Vypadá to, že obraz byl ukraden před patnácti lety ze soukromé sbírky v Itálii.“

“Oh dear, I’m sorry. You’ll have to take it to the police.” Daisy continued reading her computer screen, “It seems it was stolen fifteen years ago from a private collection in Italy.”

„Poprvé v životě se mi povede najít opravdový umělecký kousek velké hodnoty a teď ho budu muset vydat úřadům a tím tak zničím pověst dámy!

“It’s the first time in my life I’ve really found a work of art that’s worth a fortune and I’ll have to give it up to the authorities and in doing so I’m going to ruin a lady’s reputation!

Oh Daisy, cítím se příšerně!“

Oh Daisy, I feel terrible about it!”

Daisy se na chvíli zamyslela, „Ale před minutou jste řekl, že jste obraz normálně koupil od dcery sira Edwina Rushdowna! Kolik jste za něj dal?“

Daisy reflected for a moment, “But just a minute, you say you bought it openly from Sir Edwin Rushdown’s daughter! How much did you pay for it?"

„Všechno mě to stálo čtyři sta liber – nábytek, obrazy a knihy!!!“

"I paid four hundred pounds for everything – the furniture, the pictures and the books!!!”

„Takže Elodíra pravděpodobně není zapojená do krádeže. Ztěží by vám to jinak prodala tak lacino!“

"So Elodira probably isn't implicated in the stealing of it. She'd hardly sell it to you for such a pittance!"

Panu Winterovi se očividně ulevilo, „Ano, to je pravda. Podívejte, Daisy, mohl bych si nechat originál potvrdit někým jiným, ale pak by se o tom všichni dozvěděli.

Mr. Winter looked a little bit relieved, “Yes, that’s true. Look, Daisy, I could take it to someone else to confirm its authenticity but then the whole world would know about it.

Mohli by mi obraz dokonce i ukrást! V každém případě, jsem si zcela jistý, že to je Canaletto, ale nechci, aby se dcera sira Edwina dostala kvůli tomu do nesnází – je to taková milá dáma.“

They could even steal it from me! Anyway, I’m pretty sure it is a Canaletto, but I don’t want Sir Edwin’s daughter to get into trouble - she’s such a nice lady.”

Daisy přemýšlela. „Ale jestli její otec, sir Edwin, získal tenhle ukradený majetek, pak se jeho reputace nedá moc zachránit!

Daisy was thinking. "But if her father, Sir Edwin, were the receiver of stolen property there’s not much you can do to save his reputation!

I když jestli byl překupníkem s kradeným zbožím, proč by pak obraz neprodal? Vynesl by mu spoustu peněz!“

Although if he were a fence, why didn’t he sell the picture? It would have brought in a pile of money!”

„Ano, to je pravda. Je to opravdová záhada. Co budu dělat, Daisy?“

“Yes, that’s true. It's a real mystery. Oh Daisy what am I going to do?"

„Podívejte se, řekl jste mi, že sir Edwin po sobě nic nezanechal a že jeho dcera Elodíra má problém zaplatit dědickou daň.

"Look, you told me Sir Edwin left nothing and his daughter Elodira is struggling with death duties.

Než půjdete s obrazem na policii, mohli bychom k ní zajít na návštěvu a pokusit se zjistit něco bližšího.“

Before you take the picture round to the police why don't we both go and visit her and try and find out something more."

„To je skvělý nápad, Daisy.“

"That's a good idea, Daisy."

Pan Winter zatelefonoval Elodíře, aby jí sdělil, že jedna jeho známá má zájem o koupi starého nábytku a domluvil se s ní, že ještě to odpoledne s sebou přivede Daisy Hamiltonovou.

Mr. Winter telephoned Elodira telling her that a friend of his was interested in buying old furniture and made an appointment to take Daisy Hamilton there that very afternoon.

Když byli Daisy a pan Winter na příjezdové cestě, která vedla k sídlu, červené veverky, nezvyklé na to, že je někdo ruší v jejich odpoledních hrátkách, se rychle běžely schovat do korun stromů.

As Daisy and Mr. Winter drove along the path leading to the mansion, red squirrels dashed up trees, not used to being disturbed in their afternoon games.

Pozemky obklopující Green Lodge byly očividně už několik let zanedbány.

The grounds surrounding Green Lodge had clearly not been looked after for some years.

Plané rostliny a keře se rozrůstaly všude – podél cesty vedoucí k sídlu, celé ho obrůstaly, téměř ho tak zakrývaly před okolním světem.

Uncultivated plants and bushes grew just about everywhere – along the paths leading up to the mansion and all around it, almost hiding it from the outside world.

Sídlo vypadalo neobydlené a špinavé, možná to bylo kvůli okenicím, zčernalým od prachu, který se na nich za ta léta usadil a břečťanu, který se všude kolem plazil po zdech.

The mansion looked uninhabited and dirty, perhaps due to its shutters blackened by years of dust and the ivy creeping up its walls here and there.

Vstupní dveře z masivního dubu však byly v perfektním stavu.

However, the solid oak door at the entrance was still intact. 

Pan Winter zazvonil na starý zvonek u dveří a pak z horního okna uslyšeli zvolat ženský hlas, „Dále!“

Mr. Winter rang the ancient doorbell and they heard a woman shout, "Coming!" from an upper window.

Dveře otevřela velmi atraktivní dáma. Byla štíhlá s dlouhými kaštanově hnědými vlasy staženými z obličeje dvěma sponkami.

A rather beautiful lady answered the door. She was slender with long auburn hair pulled back from her face with two hair-slides.

Měla vysoké lícní kosti a aristokratické vzezření. Bylo jí kolem třiceti a na sobě měla velmi staré kalhoty a zelenou blůzu, která perfektně ladila s barvou jejích smaragdových očí.

She had high cheek bones and certainly looked very aristocratic. She was about thirty and wore very old trousers and a green blouse which matched the colour of her emerald eyes perfectly. 

„Dobrý den, pane Wintře.“ Než promluvila, vypadala poněkud posmutněle. Pak se ale v jejích očích zajiskřilo a zeširoka se usmála.

"Oh hello, Mr. Winter." The expression on her face was rather sad until she started speaking. Then her eyes twinkled and she smiled generously.

“Jsem tak ráda, že jste s sebou přivedl známou.” Pak, s pohledem upřeným na Daisy, “Ráda vás poznávám – prosím, říkejte mi Elodíro, tak jak mě oslovují všichni.“

“I'm so glad you've brought a friend along.” Then, looking at Daisy, “Very happy to meet you - please call me Elodira, everybody does.”

Působila velmi přátelsky a příjemně.

She seemed very friendly and pleasant.

„Tohle je slečna Daisy Hamiltonová,“ řekl pan Winter trochu nejistě.

"This is Miss Daisy Hamilton," said Mr. Winter a little uncertainly.

„Prosím, pojďte dál,“ odpověděla Elodíra a uvedla hosty do domu.

"Please come in," replied Elodira showing her guests in.

„Vím, že prodáváte nějaký nábytek a já hledám pár kousků do svého nového domu.“ Vysvětlila Daisy.

"I know you're selling some furniture and I'm looking for a few things for my new home." Daisy explained. 

„Bohužel se vám nemůžu příliš věnovat, protože neustále zvedám telefon a dávám do pořádku staré dokumenty, ale jestli uvidíte něco, co se vám líbí, dejte vědět a já...“

“I’m afraid I’m coming and going all the time, answering the telephone and sorting out old papers, but if there’s anything you fancy just let me know and...”

Elodíru přerušilo zvonění telefonu, které se neslo starým domem.

Suddenly the phone rang through the ancient house interrupting Elodira.

„Ale ne, nechala jsem mobil nahoře! Prosím, klidně se rozhlédněte kolem. Omluvte mě.“

“Oh dear, I left my mobile phone upstairs! Please feel free to have a look around. Excuse me.”

Když Elodíra vyřizovala telefonát, Daisy a pan Winter si prohlíželi dolní pokoje a hledali možné stopy.

While Elodira was answering the phone, Daisy and Mr. Winter surveyed the lower rooms looking for possible clues.

Všimli si, že téměř všude bylo plno pavouků a prachu a velmi zchátralý nábytek, ale v jídelně Daisy uviděla nádherný starý stůl se židlemi, o kterých se předtím zmínil pan Winter, a také velký černý příborník s nádherně zdobenými vitrínami ze zeleného skla.

They noticed that practically everywhere was full of spiders and dust and very broken-down furniture, but in the dining room Daisy saw the beautiful old table and chairs Mr. Winter had mentioned and also a huge black sideboard with beautifully decorated green glass cabinets.

Pak vešla Daisy s panem Winterem do pracovny, kde mohli obdivovat velmi zaprášený, ale nádherný mahagonový sekretář. Daisy si pomyslela, že by se skvěle hodil do její vlastní pracovny!

Then Daisy and Mr. Winter went into the study where they could admire a very dusty but wonderful mahogany escritoire. Daisy thought that it would look very nice in her own study!

Pak se znovu objevila Elodíra. „Naši právníci chtějí, abych jim zanesla všechny rodinné doklady a dokumenty – ale všechno je v takovém nepořádku.

Then Elodira appeared again. “Our solicitors want me to take all the family papers and documents along to them - but everything’s in such a mess.

Otec nebyl dobrý obchodník a po matčině smrti se přestal o všechno starat. To mně bylo osmnáct.“

Father wasn’t any good at business so after my mother’s death he just let everything go. That was when I was eighteen.”

Elodíra se rozhlédla kolem sebe, očividně přitom vzpomínala na minulost. „Je neuvěřitelné, jak jeden okamžik může změnit celý váš život.“

Elodira looked around the room obviously remembering the past. “It’s incredible how a moment can change just everything in your life.”

„Okamžik?“ zeptala se Daisy, i když nechtěla zavádět řeč na další smutné vzpomínky.

“A moment?” Daisy asked, hating to bring back more sad memories.

„Ano, matku srazilo auto a ona se už nikdy z nehody nevzpamatovala.“ Elodíře se zamlžily oči. „Tatínek ji velmi miloval a vždycky říkal, že to byla ona, kdo všechno držel pohromadě.

“Yes, a car knocked my mother down and she never recovered from the accident.” Elodira’s eyes became misty, “Dad loved her very much and always said that she was the one who kept all the threads together.

Byla to pravda: starala se o veškeré účetnictví a platila účty – všechno řídila.“

It was true: she kept all the accounts and paid all the bills – she managed everything.”

„A poté jste se odstěhovala do Londýna?“ chtěla vědět Daisy.

“And did you move away to London after this?” Daisy wanted to know.

„Ano. Naštěstí jsem získala stipendium na studium jazyků a jakmile jsem si mohla pořídit malý byt, vzala jsem si otce k sobě. Nyní pracuji pro společnost, která organizuje mezinárodní konference a dodává překladatele v Londýně.“

“Yes I did. Fortunately I won a scholarship to study languages and as soon as I was able to afford a little flat I had Father come to live with me. Now I work for a company which organises international conferences and supplies translators in London.”

„To musí být velmi zajímavá práce,“ poznamenala Daisy.

“It must be a very interesting job,” Daisy observed.

„To ano – ale musela jsem se sem vrátit- hlavně kvůli prodeji Green Lodge. Víte, musím splatit nějaké staré dluhy.

“It is – but I’ve had to come back here - principally to sell Green Lodge. You see, I have to pay off some old debts.

Jak jsem vám už předtím řekla, po matčině nehodě se všechno zhroutilo – stavení začalo chátrat a nebyly žádné peníze. Proto muselo být vše na několik let ponecháno ladem.“

As I told you before, everything fell apart after Mother had her accident – the manor went to rack and ruin and there was no money coming in at all. That’s why everything has been abandoned here for years.”

Elodíře znovu zazvonil mobil. „Ahoj, Stephene, ráda tě slyším! Mohla bych ti zavolat později večer a můžeme si v klidu promluvit? Ok, dobře, tak zatím.“ Znovu se usmála.

Elodira’s mobile rang again. “Hello, Stephen, how lovely to hear from you! Look, can I phone you back later this evening and we can have a little chat? Ok, till later.” She smiled again.

„Mohli bychom se také podívat na nábytek nahoře, Elodíro?“ zeptala se Daisy.

“May we have a look at the furniture upstairs too, Elodira?” asked Daisy.

„Ano, jistě. Můžete se tu cítit jako doma. Omluvte mě.“ Telefon znovu zazvonil. „To bude rodinný právník!“ Elodíra se zašklebila a posadila se do starého křesla.

“Yes, do. Please make yourselves at home. Oh excuse me.” The phone rang again. “It’s probably the family solicitors!” Elodira made a grimace and sat down in an ancient armchair.

Schody byly staré a rozviklané a jak po nich Daisy a pan Winter stoupali, řada obrazů v ozdobných rámech vystupovala z přítmí.

The staircase was old and rickety and as Daisy and Mr. Winter went up it, a row of ornately framed pictures stared at you in the semi-dark.

Daisy tak akorát přečetla jméno na prvním obraze, sir Edwin Rushdown, vysoký muž s pěkným knírkem ve vojenské uniformě s nejmodřejšíma očima, jaké si dovedete představit.

Daisy could just about make out the name of the first one, Sir Edwin Rushdown, a tall good-looking man with a handsome moustache in military uniform with the bluest eyes imaginable.

Daisy pošeptala pan Winterovi, „Nemyslíte si, že sir Edwin vypadal tak trochu jako překupník s kradeným zbožím!“

Daisy whispered to Mr. Winter, "Don't think Sir Edwin looked in the least like a fence!"

A pak o několik schodů nad ním byl další muž ve vojenské uniformě, který se také jmenoval sir Edwin, poněkud impozantní gentleman, který očividně sloužil v Indii, soudíc podle exotické krajiny a mangusty zabíjející kobru na pozadí obrazu.

Then a few steps up there was another man in military uniform called Sir Edwin too, a rather formidable gentleman who had obviously served in India, judging by the exotic landscape and a mongoose killing a cobra in the background.

Na posledním schodě je přivítal poněkud švihácky vyhlížející muž, sir James Rushdown, v obleku z doby Karla II.

At the top of the stairs they were greeted by a rather rakish-looking man, Sir James Rushdown, dressed in clothes of the period of Charles II.

„Víte, pan Wintře, něco mi na Elodíře nehraje – nemůžu ale přijít na to, co to je. Přesněji řečeno, něco zvláštního!“ zašeptala Daisy.

 “You know, Mr. Winter, there's something about Elodira - I can't quite put my finger on it. Something rather particular!" Daisy whispered.

„A chci vědět, proč její otec zemřel v chudobě, když, jak se zdá, byli předtím celkem zámožní.“

"And I want to know why her father died so poor if they were apparently decently off before.”

Daisy a pan Winter procházeli místnostmi, které kdysi sloužily jako ložnice pro šlechtu. Elodíra přišla nahoru a znovu se k nim přidala. „Dali byste si něco k pití? Obávám se, že vám toho kromě klaretu nebo šálku čaje nemůžu moc nabídnout.“

Daisy and Mr. Winter strolled in and out of rooms where the aristocracy had once slept. Elodira came up the stairs and joined them once again. “Would you like something to drink? I’m afraid there’s nothing much I can offer you other than a glass of claret or a cup of tea.”

„Ráda bych si dala čaj,“ odpověděla Daisy a podívala se na pana Wintera tak, aby ho tím přiměla říct to samé.

“I’d love a cup of tea,” replied Daisy and looked at Mr. Winter in such a way as to say ‘do as I suggest.’

„Já také, prosím.“ uposlechnul pan Winter.

“Same for me please.” obeyed Mr. Winter.

Elodíra vedla hosty dolů po jiném schodišti. „Doufám, že vám nebude vadit, když sejdeme všichni dolů do kuchyně. Je tam celkem čisto!“

Elodira led her guests down another flight of stairs. “I hope you don’t mind if we all go down to the kitchen. It’s relatively clean there!”

Když byli Daisy a pan Winter usazeni na typicky ohromných, těžkých kuchyňských židlích, uskrávajíc přitom čaj s Elodírou, Daisyny oči ulpěly na nádherném předmětu na komodě.

Once Daisy and Mr. Winter were seated at a typically enormous, heavy kitchen table supping tea with Elodira, Daisy’s eye fell on a beautiful object on the dresser.

„Víte, co to je?“ zeptal se Daisy pan Winter.

„Ne, to nevím. Má to tvar jablka, ale nedokážu odhadnout, k čemu to sloužilo,“ odpověděla Daisy.

“Do you know what that is?” Mr. Winter asked Daisy.
“No, I don’t. It’s shaped like an apple but I can’t make out what it would be used for,” Daisy replied.

„To je jablečná dózička na čaj!“

“It’s an Apple Tea Caddy!”

„Ano, pochází z doby, kdy byl čaj velmi drahý“, vysvětlila Elodíra a podala dózičku Daisy, aby si ji prohlédla.

“Yes, it dates back to the time when tea was very expensive,” explained Elodira handing it to Daisy to have a look at.

„Všimněte si, Daisy, je na ní zámek a jediný, kdo vlastnil klíč k němu, byla paní domu, což zabraňovalo tomu, aby služebnictvo kradlo čaj!“

“Can you see Daisy, there’s a lock on it and the mistress of the house used to be the only one with the key to it to prevent the servants from stealing the tea!”

„Je opravdu nádherná!“

“It’s very beautiful indeed!”

Daisy cítila, že už dál nemůže věci protahovat.

Daisy felt she could delay things no longer.

„Elodíro, mohla bych se vás na něco zeptat? Nebyla vaše matka náhodou Italka?

"Elodira, may I ask you a question? Was your mother Italian, by any chance?"

Pan Winter byl Daisynou otázkou poněkud překvapen. Elodířiny smaragdové oči se zamlžily nostalgií. „Ano, to byla.“

Mr. Winter was rather surprised at Daisy's question. Elodira’s emerald eyes misted over nostalgically."Yes, she was."

„Byla z Benátek, že?“

"She was Venetian, wasn't she?"

„Ano, narodila se ve městě, které ona sama považovala za nejkrásnější na světě. Jak jste se to dozvěděla?“

"Yes, she was born in what she called the most beautiful city in the world. How did you know?"

Pan Winter pouze beze slova na Daisy zíral.

Mr. Winter just stared at Daisy without saying a word.

„Vypadáte jako Benátčanka, kterou jsem viděla na jednom z portrétů.“ odhalila Daisy.

"You look like a Venetian woman I saw in a portrait.” revealed Daisy.

„Opravdu! Všichni tvrdí, že jsme si já a matka byly velmi podobné.

“Oh really! Everybody said my mother and I were very similar.

Měla vzezření Benátčanky, které jsem po ní zřejmě zdědila,“ vysvětlila Elodíra, „ale určitě  to nebyla smutná žena – moji rodiče se velmi milovali a byli spolu velmi šťastní!“

She had a rather sad Venetian expression which I seem to have inherited,” Elodira explained, “but she certainly wasn’t a sad person – my parents were in love and they made each other very happy!”

„A váš otec byl voják – všimla jsem si portrétu na schodech.

“And your father was a military man – I noticed the portraits on the stairs.

Předpokládám, že vaše matka řídila vše tady na panství, zatímco otec sloužil v armádě, že?“ poznamenala Daisy.

I imagine that your mother managed things here in the manor while your father was away in the army?” Daisy remarked.

„Ne, seznámili se až poté, co otec od armády odešel, ale tatínek vždycky na matku ve všem stoprocentně spoléhal. Narodil se v době, kdy synové lorda nemuseli pracovat.

“No, actually they met when Father had already left the army, but Dad relied on Mother completely. He was born when the son of a lord didn't have to work.

Mohl sloužit v armádě – ale nemohl si špinit ruce s administrativou nebo něčím podobným.“

He could serve in the army -  but couldn’t soil his hands with administrative work or anything like that.”

Elodíra se láskyplně usmála. „Matka ho zbožňovala a ujala se vedení rodinného podniku.“

Elodira smiled affectionately. “Mother worshipped him and took over the family business.”

„Co to bylo za podnik, Elodíro?“ pokračovala Daisy.

“What was the family business, Elodira?” Daisy continued.

„Víte, myslím si, že jsme dostávali peníze z nájemného a tak podobně.“

“Well, you know, I believe we received rents and that sort of thing.”

„Aha. Na vašich pozemcích tedy museli být nějací nájemníci – kteří se starali o sídlo...“

“I see. There must have been people living on your land – looking after the manor...”

Elodíra si vzpomněla, „Byl zde hajný, pan Clayton, ale zemřel před mnoha lety.

Elodira remembered, “There was the game-keeper, Mr. Clayton, but he died years ago.

Pak zde byla rodina Simmondsových, která sekala trávu a starala se o zahradu – bydleli v domku blízko Green Lodge. Ale ovšem ani oni už tu nejsou.“

Then there was the Simmonds family who used to cut the grass and do gardening – they lived in a cottage, too, near Green Lodge. But of course they’re no longer here.”

„A seznámili se otec s matkou v Itálii?“

“And did your father meet your mother in Italy?”

„Ne, potkali se v Londýně. Matka navštěvovala uměleckou školu ve Florencii a chtěla se stát kurátorkou muzea.

“No, they met in London. Mother went to art school in Florence and wanted to become a curator of a museum.

Přijela do Londýna, když jí bylo pouhých dvacet, aby navštívila naše obrazárny.“

She came to London when she was just twenty to visit our picture galleries.”

„Takže váš otec se rovněž zajímal o umění?“

“So your father was interested in art too?”

„Ne, ani ne. Potkali se náhodně v pubu. Otec si objednal anglickou specialitu 'toad-in-the-hole', zapékanou klobásu v těstíčku, a matka stála přímo za ním.

“No, not really. They met in a pub by accident. My father had ordered a toad-in-the-hole and my mother was standing right by him.

Zeptala se hostinského, co je 'toad-in-the-hole', protože její angličtina v tu dobu nebyla moc dobrá, výkladu hostinského však neporozuměla.

She asked the publican what toad-in-the-hole was, as her knowledge of English wasn’t so good in those days, but she couldn’t understand his explanation.

Otec se vmísil do jejich rozhovoru a vysvětlil, že to je jedno z nejchutnějších jídel v nabídce – a nakonec si oba společně dali k obědu 'toad-in-the-hole'. Zamilovali se do sebe a vzali se ještě onoho jara.“

My father broke in saying it was one of the tastiest dishes on the menu – and they both ended up eating toad-in-the-hole for lunch together. They fell in love and got married that very spring.”

Elodíra se usmála romantické historce, kterou znala nazpaměť.

Elodira smiled at the romantic story she knew by heart. 

„Šťastná to dívka – předpokládám, že jste prožila spoustu nádherných dovolených v Itálii?“ zeptala se Daisy.

“Lucky girl – I imagine you had wonderful holidays in Italy?” Daisy asked.

„Vlastně ne, byla jsem v Římě na jakémsi naučném výletě, ale matka se nikdy nechtěla do Itálie vracet, protože ztratila oba rodiče a neměla zde už žádné žijící příbuzné.“ Elodíra si povzdechla, „Ale nechci vás s tímhle nudit. Viděla jste něco, co by se vám líbilo?“

“Well no, I went to Rome on sort of learning trips but my mother never wanted to go back to Italy as she had lost both her parents and had no living relations there.” Elodira sighed, “But I don’t want to bore you with these things. Did you see anything you liked?”

Daisy se na moment zarazila a nastalo podivné ticho. Podívala se na pana Wintera s nevyslovenou otázkou. Pokývnul na souhlas.

Daisy paused a moment and there was a strange silence. She looked at Mr. Winter asking an unspoken question. He nodded in agreement.

Elodíra si toho všimla a vypadala zmateně, „Děje se něco?“

Noticing this, Elodira looked puzzled, “Is anything the matter?”

Daisy se rozhodla, že přišla ta správná chvíle, kdy bude muset jít s pravdou ven.

Daisy decided the moment had arrived when she must be blunt.

„Elodíro, jsem soukromý detektiv!“

“Elodira, I’m a private detective!”

„Opravdu! Předpokládám, že soukromá očka kupují starý nábytek stejně tak jako kdokoliv jiný!“ zařertovala Elodíra.

“Oh really! Well, I suppose that private eyes buy second-hand furniture like anybody else!” Elodira joked.

„Ne, omlouvám se, Elodíro, nepřišla jsem proto, abych si prohlížela nábytek – pravda je taková, že včera jste panu Winterovi prodala nějaké věci.“

“No, sorry, Elodira, I didn’t really come here to see furniture – the fact is that you sold Mr. Winter a number of things yesterday."

„Ano, jistě, to souhlasí – ale nechápu...“

“Yes, or course I did – but I don’t understand...”

Daisy řekla Elodíře o obrazech, které ukrývaly další obrazy, o Canalettovi se však nezmínila.

Daisy told Elodira about the painting within a painting without mentioning it was a Canaletto.

Elodíra napjatě poslouchala. „Tedy, nevím, jestli by to mohlo být nějak užitečné – myslím si, že matka občas kupovala obrazy od místních umělců, žádný z nich ale nebyl známý.“

Elodira listened attentively. “Well, I don’t think it could be of any great value – I believe Mother used to buy a few pictures from local artists occasionally, none of them famous.”

Pan Winter se vložil do hovoru, „Slečno Elodíro, je to Canaletto!“

Mr. Winter intervened, “Miss Elodira, it’s a Canaletto!”

„Canaletto! Ten slavný benátský malíř? Ne, to musí být samozřejmě kopie – nikdy jsme neměli dost peněz na to, abychom si něco takového koupili!“ Elodíra se té myšlence zasmála.

“A Canaletto! The famous Venetian painter? No, it must be a copy of course – we never had enough money to buy anything like that!” Elodira laughed at the idea.

„Takže,“ pokračovala Daisy, „pan Winter tvrdí, že to není kopie a že obraz je prý na policejním seznamu ukradených předmětů!“

“Well,” continued Daisy, “Mr. Winter says it isn’t a copy, and it seems to be on the police’s list of stolen property!"

„Kradený předmět?“ Elodíra zbledla. „Co to znamená? Pouze jsem mu prodala pár starých obrazů krajin a ... nerozumím tomu.“

“Stolen property?” Elodira became pale. “What does this all mean? I just sold him some old landscapes and... I don’t understand.”

Dasiy se snažila jít na ni pomalu, „Nechceme poškodit vás, ani vaší rodinu.

Daisy tried to be as gentle as possible, “We don’t want to harm you or your family.

Problém je v tom, že pan Winter musí zanést ten obraz na policii, jinak bychom se mohli dostat do velmi vážných potíží!“

The problem is that Mr. Winter must take the picture to the police otherwise he could get into very serious trouble!”

„Nevím, co na to říct...“ vykoktala Elodíra. „Otec byl ten nejčestnější člověk, jakého si dovedete představit! Nikdy by neměl v domě nic kradeného.“

“I don’t know what to say...” Elodira stammered. “My father was the most honest person you could imagine! He couldn’t possibly have had stolen property in his home.”

„Podívejte se,“ řekla Daisy, „zmínila jste se o tom, že teď procházíte rodinnými dokumenty. Když mě necháte, abych vám s tím pomohla, možná v nich najdeme na tohle všechno odpověď.“

"Look,” said Daisy, “you mentioned you are going through the family papers. If you let me help you, we may find an answer to all this.”

Elodíra chvíli váhala a pozorně si prohlížela Daisyn obličej, aby se přesvědčila o tom, že jí opravdu může důvěřovat a pak přikývla, „Ano, tak dobře. Jsou v sekretáři mé matky v bývalé pracovně – pojďte prosím za mnou...“

After hesitating for a moment and studying Daisy’s face to see if she could really trust her, Elodira nodded, “Yes, all right. They’re in my mother’s escritoire in the old study – if you’d like to come with me...”

Elodíra vypadala velmi ustaraně, když doprovázela pana Wintera a Daisy do pracovny a otevřela přední část sekretáře, „Prosím, posaďte se – Daisy – můžete si dokumenty sama prohlédnout.“

Elodira, looking very worried, accompanied Mr. Winter and Daisy into the study and opened the escritoire’s drop-front, “Please sit down – Daisy - so you can see the documents for yourself.”

Z přihrádky vytáhla Daisy spousty papírů, které sem někdo před lety zandal. Byly zde staré účty za elektřinu, plyn a podobně.

Daisy pulled out dozens of papers from the pigeon holes where they had been thrust years ago. There were old electric and gas bills and suchlike.

Pak začala Daisy otevírat spodní přihrádky, jednu po druhé, odhalila tak složky plné seřazených plateb.

Then Daisy pulled the drawers open underneath, one by one, which revealed folders full of catalogued payments.

Jedna červená složka nesla název „Clayton“. „To byl ten hajný, že?“ zeptala se Daisy, procházejíc papíry s názvem „Nářadí a zařízení“ a „Týdenní výplaty.“

One old red file was labelled ‘Clayton.’ “He was the gamekeeper, wasn’t he?” asked Daisy looking through papers headed ‘Tools and Equipment,’ and ‘Weekly Wages.’

„Ano“, odpověděla Elodíra, „a tohle“, vytáhla ohromnou šedou složku, „byla složka Simmondsových – rodiny, která se starala o pozemky a pomáhala v domě.“

“Yes,” replied Elodira, “and this,” pulling out a huge grey file, “was the Simmonds file – the family who kept the grounds in order and helped in the house.”

Půl hodiny se Daisy snažila najít něco, co by mělo souvislost s Canalettem. „Nic moc tu není,“ povzdychla si Daisy a obrátila se na pana Wintera, který seděl ve velkém koženém křesle a vypadal přitom poněkud zamyšleně.

Daisy persisted for half an hour trying to find something which would explain the Canaletto. “Nothing much here,” Daisy sighed and turned to Mr. Winter, who was sitting in a huge leather armchair looking rather thoughtful.

„Myslím, že vůbec nejsme na té správné stopě!“

“I don’t think we’re on the right track at all!”

Pan Winter najednou vyskočil, „Vydržte chvíli, dámy!“ začal prstem procházet řadou spodních přihrádek v sekretáři, „Možná nevíte, že má tenhle překrásný kus nábytku překvapující část... alespoň takovýhle sekretář by ji měl mít.“

Mr. Winter suddenly jumped up, “Just a minute, ladies!” He began running his fingers along the bottom row of pigeon holes in the escritoire, “Maybe you don’t know that this wonderful piece of furniture has a surprising feature… at least there should be in an escritoire like this.”

Daisy a Elodíra se zmateně dívaly, jak pan Winter vložil ruku do jedné přihrádky.

Daisy and Elodira looked mystified as Mr. Winter put his hand in one of the pigeon holes.

„Člověk musí najít malý sametový knoflík a...ano, tady to je!“ prohlásil pan Winter vítězně. Vysunula se tajná deska.

“One has to find a small velvet button and… yes, here it is!” Mr. Winter proclaimed triumphantly. A secret panel came sliding out.

Na ní se objevil malý zápisník v koženém obalu a velmi vybledlá černobílá rodinná fotografie. Daisy podala fotografii Elodíře, která si ji pozorně prohlížela.

On top of it was a small leather book and a very faded black and white family photograph. Daisy handed the photograph to Elodira, who studied it attentively.

„Myslím, že to je moje matka, když byla ještě dítě!“ Elodíře se třásl hlas. „Předpokládám, že ti další lidé jsou členové její rodiny – opravdu nevím. Nikdy jsem se s žádným z jejích příbuzných nesetkla.

“I think that’s my mother when she was a girl!” Elodira’s voice trembled. “I suppose that the other people are members of her family – I don’t really know. I never met any of her relatives.”

Pan Winter a Daisy zírali na fotografii. „To děvče vypadá jako vy. Má vaše vlasy a oči!“ prohlásila Daisy.

Mr. Winter and Daisy gazed at the photo. “The girl looks very like you. She seems to have your hair and eyes!” declared Daisy.

Vzala zápisník v koženém obalu a začala listovat jeho stránkami. „Podívejte, Elodíro, je to v italštině – rozumíte tomu jazyku?“

She picked up the leather book and began flicking over its pages. “Look, Elodira, it’s written in Italian – do you understand the language?”

„Ano, samozřejmě. Tatínek se ho nikdy nenaučil, ale matka na mě vždycky mluvila italsky, takže italsky můžu nejen číst, ale i mluvit.“

“Yes, of course. Dad never picked it up but Mother always spoke to me in Italian so I can read it as well as speak it.”

Elodíra si začala prohlížet malý zápisník. „Je to matčin rukopis, jsem si tím jista!“ Jak Elodíra obracela stránky, poznamenala, „Je to diář mé matky – ten rok, co zemřela.

Elodira began looking at the small book. “It’s in my mother’s handwriting for sure!” As Elodira turned the pages, she remarked, “It’s my mother’s diary – the year she died.

Dokonce na vnitřní stranu napsala své jméno.“

She has even written her name on the inside cover.”

Pak dodala, „Hm...vypadá to jako soupis věcí, které koupila a účtů, které zaplatila a ...“

Then she added, “Mm... it seems to be a sort of account of things she bought and bills she paid and ...”

Elodíra přestala číst a náhle vypadala udiveně. „Napsala L za sto liber v lednu, L a R za dvě stě liber v dubnu, R za sto liber v květnu a C za tisíc liber v červenci. Pak... nic víc. Matka zemřela v červenci! Daisy, co to všechno znamená?“

Elodira stopped reading and suddenly looked puzzled. “She has written L for Ł100 in January, L and R for Ł200 in April, R for Ł100 in May and C for Ł1,000 in July. Then… nothing more. My mother died in July! Daisy, what does all this mean?”

Pan Winter, Elodíra a Daisy se na chvíli odmlčeli.

Mr. Winter, Elodira and Daisy remained silent for a moment.

Daisy promluvila jako první. „Je to nějaký kód, že? Písmeno C by mohlo být od Canaletta – ale raději nepředbíhejme.“

Daisy was the one to speak first, “It’s a code, isn’t it? The C, of course, could stand for Canaletto – but let’s not jump to conclusions.”

Daisy vzala zápisník a začala listovat stránkami, pak se podívala vnitřní stranu obalu a zamračila se.

Daisy picked the diary up and began flicking over the pages, then went back to the inside cover and frowned.

„Elodíro, řekla jste, že deník napsala vaše matka, že? Ale na vnitřní straně obálky nenapsala Rushdownová.“

“Elodira, you said the diary was in your mother’s handwriting, didn’t you? But on the inside cover she doesn’t seem to have written Rushdown.”

„Ne, ovšemže ne.“ Odpověděla Elodíra. „Napsala tam své příjmení za svobodna, Barbarelli.“

“No, of course not.” replied Elodira, “She’s written her maiden name, Barbarelli.”

„Dobrý bože!“ zvolala Daisy. „Teď už tomu všemu rozumím!“

“Good heavens!” exclaimed Daisy. “Now I understand everything!”

Pan Winter na Daisy zíral. „Řekněte nám, co se děje, Daisy, co jste objevila?“ 

Mr. Winter stared at Daisy. “Tell us what’s going on, Daisy, what have you discovered?”

Daisy se zdráhala odpovědět. „Předtím než jsem přišla sem, jsem se trochu informovala. Vypadá to, že v Benátkách skutečně rodina Barbarelliů existovala – dva bratři, kteří byli známí jako mezinárodní překupníci s kradeným zbožím.“

Daisy looked reluctant to explain. “Before coming here I documented myself. It appears there was a Barbarelli family in Venice – two brothers who were internationally known as fences.”

Elodíra se zachmuřila a vypadala velmi ustaraně.

Elodira frowned and looked very worried.

Daisy pokračovala, „Zabývali se kradenými obrazy. Interpól po nich začal jít, když byl jeden japonský sběratel umění zadržen se dvěma ukradenými Caravaggi na německých hranicích.

Daisy continued, “They dealt in stolen pictures. Interpol got on to them when a Japanese art collector was arrested on the German border with two stolen Caravaggios.

Vypadá to, že je koupil přes bratry Barbarelliovi.“

Apparently he’d bought them through the Barbarelli brothers.”

„Ano! Vzpomínám si na to. Bylo to ve všech novinách,“ vmísil se do hovoru pan Winter. „A pak došlo ke známé krádeži Svatého Marka! Ale chytili je, že?“

“Yes! I remember. It was all over the newspapers,” broke in Mr. Winter. “Then there was the famous St. Mark’s theft! But they caught them, didn’t they?”

„Ne“, odpověděla Daisy. „Asi před třiceti lety se bratři přes noc vytratili a od té doby je už nikdo neviděl!“

“No,” replied Daisy, “The brothers disappeared overnight some thirty years’ ago and were never seen again!”

Elodíra zbledla a zašeptala, „Počkejte – na něco jsem si vzpomněla – na matčině pohřbu byli dva italsky vypadající muži. Pomyslela jsem si tenkrát, že by mohli být příbuzní.“

Elodira was looking pale by now and whispered, “Just a minute – I’ve remembered something – there were two Italian-looking men at Mother’s funeral. I thought at the time they might be related to each other.”

„A kolik jim asi bylo let?“ zeptala se Daisy.

”And how old were they approximately?” asked Daisy.

„Oběma bylo asi kolem padesáti let... Tvrdili, že jsou z italského velvyslanectví... Ale vypadali hodně dojatě a nikdy jsme se nedozvěděli, jak se vlastně jmenují.“

“They were both about fifty years old… They said they had come from the Italian consulate... But they seemed really very upset and we never learned their names.”

Elodíra vzala znovu fotografii a zalapala po dechu, „Podívejte! Ti dva mladíci,“ ukázala Daisy fotografii, „vypadají trochu jako ti dva muži na pohřbu!“

Elodira picked up the photograph again and gasped, “Look! The two young men,” she showed Daisy the photo, “they look a bit like the two men at the funeral!”

Elodíra byla ohromená. „Tak teď tomu rozumím! Byli to matčini bratři! Teď už vím, proč matka nechtěla nikdy zpátky do Benátek.“

Elodira was overwhelmed. “Now I understand! They were Mother’s brothers! Now I understand why my mother never wanted to go back to Venice.”

Její smaragdové oči vyzařovaly bolest, „Všechno do sebe krásně zapadá jako skládačka,“ zašeptala, „co se se mnou stane teď?“

Her emerald eyes shone with pain,“Everything is falling into place like a jigsaw puzzle,” she whispered, “what will happen to me now?”

Elodíra se dala do pláče a pan Winter se ji snažil utišit. „No tak, drahá, vyřešíme to, slibuju!“

By now Elodira was in tears and Mr. Winter tried to comfort her. “There, there my dear, we’ll work this out, I promise you!”

Daisy v duchu hledala řešení, „Podívejte se, Elodíro, co se mě týká, nikdy jsem ten obraz neviděla!

Daisy searched her mind for a solution, “Look, Elodira, as far as I’m concerned, I’ve never even seen the painting!

Pan Winter mohl Canaletta koupit v nějakém bazaru a pak ho dát dozadu do obchodu nebo tak něco.“ Daisy se podívala na pana Wintera, aby viděla jeho reakci.

Mr. Winter could have already had the Canaletto in the back of his shop which he had bought in a jumble sale or something.” Daisy looked at Mr. Winter to see his reaction.

Pan Winter se postavil. „Slečno Elodíro, nebojte se. Vezmu ten obraz teď na policii, ale jak řekla Daisy, Canaletto už mohl dávno být v mém obchodě a když jsem obraz koupil od vás, promíchaly se navzájem.

Mr. Winter stood up. “Miss Elodira, don’t worry. I’m going to take the painting to the police now but, as Daisy said, the Canaletto could have been in the back of my shop already and when I bought the paintings from you they got mixed up.

Kupuju hodně věcí na bleším trhu a na farních slavnostech. Tak to tak nechme!“

I buy a lot of stuff in car boot sales and church fetes. So let’s leave it at that!”

„Ano, už o tom nemluvme“, souhlasila Daisy. A pak naschvál změnila téma hovoru, „Elodíro, ráda bych, abyste pár nocí strávila v mém domě.

“Yes, let’s say no more,” agreed Daisy. Then, changing the subject deliberately, “Elodira, I’d be glad if you stayed at my place for a couple of nights.

Víte, právě jsem se přestěhovala do nového domu a cítím se tam tak divně osamocena.“

You know, I’ve just moved into a new house and I feel a bit strange staying there alone.”

Elodíra si utřela slzy, „Děkuji mnohokrát, ale raději bych byla trochu sama a všechno si v hlavě srovnala.“

Elodira wiped her tears away, “Thanks very much, but I’d sooner stay by myself a bit and sort a few things out in my mind.”

Tři týdny poté se pan Winter objevil v Daisyně kanceláři.

Three weeks later Mr. Winter called in at Daisy’s office.

„Ah, pan Winter! Ráda vás vidím. Dáme si kávu a bochánky.“

“Oh Mr. Winter! Nice to see you. Let’s have some coffee and buns.”

Daisy položila na stůl talířek s několika bochánky a připravila instantí kávu.

Daisy put some Hot Cross Buns onto a plate on her desk and prepared some instant coffee.

„Tak, jak to nakonec dopadlo s Canalettem?“

“So, what happened to the Canaletto after all?”

„Musel jsem ho vzít na policejní stanici a byli docela překvapení, když si ho našli na svém CD-ROMu!“

“I had to take it round to the police station and they were pretty surprised when they looked it up on their CD-ROM!”

„Ale co jste jim řekl?“

“But what did you tell them?”

Pan Winter dojedl svůj bochánek, „Že jsem ten obraz v obraze koupil u stánku s cetkami, samozřejmě!“

Mr. Winter finished eating his piece of bun, “That I had bought the picture-in-a-picture on a white elephant stall, of course!”.

Poté pan Winter sahnul do peněženky ve vnitřní kapse saka a podal Daisy obálku.

Then after reaching for his wallet in his inside jacket pocket Mr. Winter handed Daisy an envelope.

„To je pro vás, Daisy!“

“This is for you, Daisy!”

„Ale, co je to?“ Daisy byla zmatená, dokud obálku neotevřela. Byl tam šek na její jméno a výstřižek z novin. Slavný ukradený obraz nalezen místním obchodníkem se starožitnostmi na farní slavnosti. Policie tvrdí, že mu byla vyplacena značná odměna.“

“Oh, what is it?”Daisy was puzzled until she opened it. There was a cheque made out to her and a newspaper cutting. Famous stolen painting found by local antique dealer in a church fete. The police say he will receive a substantial reward.”

„Ah... dobře, díky pane Wintře! Díky moc.“

„A copak si vy, Daisy, myslíte, že se stalo s Canalettem?“

“Ah… well, thank you Mr. Winter! Thanks very much.”
”Daisy, what do you think really happened about the Canaletto?”

„Asi ho schovala matka Elodíry!“

“Well it probably was Elodira’s mother who had hidden the painting!”

Pan Winter pokýval hlavou, „Ano, souhlasím.“

Mr. Winter nodded, “Yes, I agree.”

Daisy pokračovala, „Nemohl to být sir Edwin – nebyl ten typ! Možná ti dva bratři přinutili svoji sestru, aby si Canaletta a další obrazy nechala a fungovala jako překupník s kradeným zbožim místo nich!“

Daisy continued, “It couldn’t have been Sir Edwin – he clearly wasn’t the type! Perhaps the two brothers had forced their sister to keep the Canaletto and other pictures on their behalf and, well, act as a fence!”

Pan Winter dopil kávu a pohodlně se usadil na židli.

Mr. Winter finished off his coffee and leaned back in his chair.

Daisy nakonec poznamenala, „Na druhé straně byla asi ráda za ty peníze, když její manžel penězi právě neoplýval.

Daisy concluded, “On the other hand, she was probably glad of the money as her husband didn’t seem to have many funds.

Pokaždé, když dostala další obraz, poznamenala si jeho prodej do tajného diáře.

Every time she received a picture she kept track of the transaction involved in her secret diary.

A člověk se lehko dovtípí, že písmeno C je od Canaletta a že těch tisíc liber je suma, kterou obdržela za to, že si obraz nechala na Green Lodge.“

And it  doesn’t take much to figure out that the letter C stood for Canaletto and that the thousand pounds was the sum she received for keeping the stolen painting at Green Lodge.”

Pan Winter si povzdechnul, „Asi se to nikdy nedozvíme. V každém případě se to stalo dávno a Elodíra nesmí trpět kvůli věcem, se kterými nemá nic společného!“

Mr. Winter sighed, “We’ll probably never know. Anyway it was a long time ago and Elodira mustn’t suffer for things she knew nothing about!”  

„Ano, to jistě ne. Ostatně, pane Wintře, ráda bych vám něco ukázala.“ Daisy šla do zadního pokoje a něco odtud přinesla.

“No, of course not. By the way, Mr. Winter, I’d like to show you something.” Daisy went into the inner room and brought something out with her.

„Bylo mi to doručeno převčírem, řekněme... anonymně!“

“It was delivered here the other day, let’s say… anonymously!”

„Ta nádherná jablečná dózička na čaj!“ zvolal pan Winter. „Máte přátele na vysokých místech, Daisy!“

“That wonderful apple tea caddy!” exclaimed Mr. Winter. “You’ve got friends in high places, Daisy!”

VOLUNTEER A TRANSLATION USING THE TEMPLATES PROVIDED HERE!

Lonweb.org has been online since 1997 and has always managed to remain a not-for-profit website offering all its resources for free. Most Daisy Stories, Arranger Stories and Opal Stories have been translated by volunteers. Would you like to become one of them? You can start right away following a couple of very simple instructions: when translating the Daisy, Arranger or Opal Stories please use the templates provided below and fit your translation into the parallel text slots provided. After completion, please send your translation to robertocasiraghi AT elingue DOT net, it will be published in a matter of days.

DAISY STORIES TEMPLATES
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
Night Watch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen
The Mystery of
    Green Lodge

A Matter of Justice
The Wedding
Craig
The Mumbling Man
The Old Manor House
    Ghost

Amy
The Serial Killer
The Mysterious Hand
The Lost Cat
Too Many Cakes Spoil
    the Dough

The Lost Collection Box
Heatwave
The Spin Doctor
Glynn

ARRANGER STORIES TEMPLATES
The Auction
The River Mist
Halloween

OPAL STORIES TEMPLATES
Upside Down
Parallel Homes
Different Existences
East is West and West
    is East


 


 


VERSION OPTIMISED FOR MOBILE PHONES


Tajemství Green Lodge

The Mystery of Green Lodge

Pan Winter nakoukl do dveří Daisyny kanceláře.

Mr. Winter popped his head round Daisy’s office door.

„Máte čas, Daisy? Mohl bych použít váš počítač? Mám CD-ROM, na který bych se rád podíval.“

“Are you busy, Daisy? Can I use your computer ‘cos I’ve got a CD-ROM I’d like to consult?”

„Samozřejmě, pojďte dál. Chtěl byste si nejdřív dát šálek kávy?“

“Certainly, come in. Would you like a cup of coffee first?”

„Ano, prosím, Daisy.“

“Yes please, Daisy.”

Pan Winter byl obchodník se starožitnostmi a nebyl vůbec zvyklý používat počítač.

Mr. Winter was an antiques dealer and wasn’t used to using a computer at all.

Daisy zapnula varnou konvici a do šálků nasypala instatní kávu. „Jednu lžičku cukru, že?“ řekla Daisy, když postavila šálky s horkou kávou na stůl v kanceláři.

Daisy put her electric kettle on and scooped the instant coffee into the mugs. “One teaspoon of sugar, isn’t it?” said Daisy placing the mugs of boiling coffee onto her office table.

Pak zasunula cédéčko do příslušného otvoru v počítači a natočila ho směrem k panu Winterovi. 

Now she put the CD in the slot of her computer and swivelled it round to show Mr. Winter.

„Tady to máte. Ah, jde o ukradené obrazy. Zajímavé!“

“Here you are. Oh, it’s all about stolen paintings. How interesting!” 

„Víte, posílají nám všem dealerům se starožitnostmi zdarma kopii tohoto CD-ROMu. Je to na kampaň proti mezinárodním zločineckým gangům s uměním.“

“You know, they are sending all of us antique dealers a free copy of the CD-ROM. It’s for a campaign against international art theft gangs.”

„A kolik těch ukradených obrazů máte?“ žertovala Daisy.

“And how many stolen paintings have you got?” joked Daisy.

Pan Winter si odkašlal a vypadal poněkud nesvůj. „Zajímavé, že na to přišla řeč! Hm...Daisy, chtěl bych vám o něčem povědět!“

Mr. Winter cleared his throat and looked a little embarassed. “Funny you should mention that! Er... Daisy, there’s something I want to tell you about!”

„Tak ven s tím, pane Wintře“, odpověděla Daisy.

“Please go ahead, Mr. Winter,” replied Daisy.

„Minulý týden jsem se šel podívat na nemovitost sira Edwina Rushdowna – Green Lodge, znáte ji, že“ začal pan Winter.

“The fact is that I went down to Sir Edwin Rushdown’s property last week. You know - Green Lodge,” Mr. Winter began.

„Ano, když byli moji synovci děti, vplížili se na pozemky a rybařili tam“, odpověděla Daisy. 

“Yes, when my cousins were children they used to creep into the grounds to go fishing there,” answered Daisy.

Pan Winter pokračoval, „Sir Edwin nedávno zemřel, zanechal po sobě dceru Elodíru, velmi milou dámu, a chátrající sídlo s pozemky.

Mr. Winter continued, “Sir Edwin died recently leaving his daughter Elodira, a very nice lady, the crumbling mansion and its lands.

Vypadá to, že sir Edwin po sobě nezanechal téměř žádné peníze, ale Elodíra bude muset zaplatit vysokou dědickou daň, protože zdědí Green Lodge.“

It seems Sir Edwin left practically no money but Elodira will have to pay some heavy death duties as she inherits Green Lodge.”

„Bydlí tam?“, přerušila Daisy.

Daisy interrupted: “Does she live there?”

„Ne, pracuje a bydlí v Londýně, ale teď tam je, snaží se prodat nějaký starý nábytek a věci, aby dala dohromady nějaké peníze a možná nakonec sídlo i prodá.“

”No, she works and lives in London but is here now to try to sell off some old furniture and things so as to raise some cash and maybe she’ll even sell the mansion itself.”

Daisy si nemohla odpustit poznámku: „Ah, většina těhle polorozpadlých šlechtických sídel nakonec takhle skončí.

Daisy couldn’t help observing: "Ah, that's the way lots of these ramshackled aristocratic mansions are going.

Musí je prodat prvnímu kupci, kterého najdou a tím je dlouhé tradici konec. Mimochodem, viděl jste nějaký vhodný nábytek pro můj nový dům?“ zeptala se Daisy.

They have to sell them off to the first buyer they can find and that's the end of a long tradition. By the way, did you see any suitable furniture for my new house?" Daisy asked.

„Vůbec nic, Daisy. Je mi to líto.“ Pan Winter neustále hledal pro Daisy nějaký nábytek – něco co by levně koupil, opravil a nalakoval, odměnou za velkou laskavost, kterou mu Daisy prokázala před třemi lety.

"Absolutely nothing Daisy. Sorry." Mr. Winter was always on the look-out for furniture for Daisy - something he could pick up cheap, mend and varnish in return for a great favour Daisy had done him three years ago.

Pan Winter pokračoval: „Zaplatil jsem paušál za nějaké věci – starý nábytek nevelké hodnoty, hromadu brožovaných knih a několik starých obrazů.

Mr. Winter continued: "I paid a lump sum for some stuff - some old furniture of very little value, a load of paperbacks and a few old paintings.

Jediný nábytek, který se mi líbil a který opravdu stál za to, byl ohromný starožitný stůl se židlemi a nádherný mahagonový sekretář, ale všechno to bude dáno do dražby.

The only really interesting furniture I liked was the enormous antique table and chairs and a beautiful mahogany escritoire but they are going to be put up for auction.

Daisy se zeptala, „A co obrazy? Jsou dobré?“

„Ne, obvyklá práce amatérů – anglická krajina a bouře na moři – ale když jsem obrazy vyložil do zadní části mého obchodu, čekalo na mě ohromné překvapení.

Daisy asked, “What about the paintings? Are they any good?”
“No, the usual amateur stuff - English landscapes and sea tempests - but when I had finished unloading into the back of my shop I had an enormous surprise.

Část rámu obrazu se mi ulomila, když jsem obraz držel, a tak jsem vespod objevil druhý obraz!“

A piece of a picture frame came away in my hands and I discovered that there was a second picture underneath!”

Daisy se posadila.

Daisy sat up.

„Jak víte, Daisy, velice se zajímám o italské umění a docela důkladně jsem si ho i prostudoval. Obraz představuje scénu s loďkami a gondoliéry v Benátkách a je nádherně namalován. Okamžitě mě napadlo, že by to mohl být Canaletto.

"As you know Daisy, I’m very interested in Italian art, and I’ve made quite a study of it. The picture was a scene of boats and gondolieri in Venice and beautifully painted. I immediately thought of Canaletto.

Když jsem se vrátil do obchodu, podíval jsem se do knih a v jedné z nich byla fotka toho samého obrazu!“

When I got back to my shop I consulted my books and in one of them there was a photo of the very same picture!”

„To je velmi vzrušující,“ – řekla Daisy – „ale víte, že by to mohla být pouze kopie.“

“That’s very exciting,” – said Daisy – “but you know it could be just a copy.”

„Ano, to mě také nejdřív napadlo, ale celou noc jsem obraz pod důkladným světlem studoval a podle mě byl opravdu namalován v ono období a je to Canalettův originál.

“Yes, that was my first thought, but I studied it all night under powerful lights and according to me it really was painted in that period and is an authentic Canaletto.

Víte, Daisy, každý obchodník se starožitnostmi sní o tom, že se mu za pár babek podaří najít vzácnou malbu.“

You know Daisy, every antique dealer dreams of finding a precious painting for a few pounds."

Daisy pozorně naslouchala. „Ale...bojíte se, že se jedná o ukradený majetek, že?“ Jak mluvila, začala znovu pracovat se svým počítačem a prohlížela si CD-ROM.

Daisy had been listening intently. "But… you're afraid it's stolen property, aren’t you?" As she spoke, she began clicking away again at her computer looking through the CD-ROM.

„Hm...italské obrazy. Tady to máme! Canaletto.“

“Mm... Italian paintings. Here we are! Canaletto."

Pan Winter vstal, aby se podíval Daisy přes rameno.

Mr. Winter got up and came over to look over Daisy’s shoulder.

„Podívejme, Daisy. Hm.“ Náhle udeřil rukou do Daisyna stolu. „Ale ne. To je ono-ten samý obraz! Pak to opravdu je ukradený majetek!“

"Let me see, Daisy. Mm." Suddenly he banged his hand down on Daisy's table. "Oh no. That's it – it’s the same painting! It is stolen property then!"

Sesunul se na židli, úplně deprimovaný.

He fell down into a chair completely disheartened.

„Tak to mě mrzí. Budete to muset ohlásit na policii.“ Daisy dál četla to, co bylo na obrazovce počítače, „Vypadá to, že obraz byl ukraden před patnácti lety ze soukromé sbírky v Itálii.“

“Oh dear, I’m sorry. You’ll have to take it to the police.” Daisy continued reading her computer screen, “It seems it was stolen fifteen years ago from a private collection in Italy.”

„Poprvé v životě se mi povede najít opravdový umělecký kousek velké hodnoty a teď ho budu muset vydat úřadům a tím tak zničím pověst dámy!

“It’s the first time in my life I’ve really found a work of art that’s worth a fortune and I’ll have to give it up to the authorities and in doing so I’m going to ruin a lady’s reputation!

Oh Daisy, cítím se příšerně!“

Oh Daisy, I feel terrible about it!”

Daisy se na chvíli zamyslela, „Ale před minutou jste řekl, že jste obraz normálně koupil od dcery sira Edwina Rushdowna! Kolik jste za něj dal?“

Daisy reflected for a moment, “But just a minute, you say you bought it openly from Sir Edwin Rushdown’s daughter! How much did you pay for it?"

„Všechno mě to stálo čtyři sta liber – nábytek, obrazy a knihy!!!“

"I paid four hundred pounds for everything – the furniture, the pictures and the books!!!”

„Takže Elodíra pravděpodobně není zapojená do krádeže. Ztěží by vám to jinak prodala tak lacino!“

"So Elodira probably isn't implicated in the stealing of it. She'd hardly sell it to you for such a pittance!"

Panu Winterovi se očividně ulevilo, „Ano, to je pravda. Podívejte, Daisy, mohl bych si nechat originál potvrdit někým jiným, ale pak by se o tom všichni dozvěděli.

Mr. Winter looked a little bit relieved, “Yes, that’s true. Look, Daisy, I could take it to someone else to confirm its authenticity but then the whole world would know about it.

Mohli by mi obraz dokonce i ukrást! V každém případě, jsem si zcela jistý, že to je Canaletto, ale nechci, aby se dcera sira Edwina dostala kvůli tomu do nesnází – je to taková milá dáma.“

They could even steal it from me! Anyway, I’m pretty sure it is a Canaletto, but I don’t want Sir Edwin’s daughter to get into trouble - she’s such a nice lady.”

Daisy přemýšlela. „Ale jestli její otec, sir Edwin, získal tenhle ukradený majetek, pak se jeho reputace nedá moc zachránit!

Daisy was thinking. "But if her father, Sir Edwin, were the receiver of stolen property there’s not much you can do to save his reputation!

I když jestli byl překupníkem s kradeným zbožím, proč by pak obraz neprodal? Vynesl by mu spoustu peněz!“

Although if he were a fence, why didn’t he sell the picture? It would have brought in a pile of money!”

„Ano, to je pravda. Je to opravdová záhada. Co budu dělat, Daisy?“

“Yes, that’s true. It's a real mystery. Oh Daisy what am I going to do?"

„Podívejte se, řekl jste mi, že sir Edwin po sobě nic nezanechal a že jeho dcera Elodíra má problém zaplatit dědickou daň.

"Look, you told me Sir Edwin left nothing and his daughter Elodira is struggling with death duties.

Než půjdete s obrazem na policii, mohli bychom k ní zajít na návštěvu a pokusit se zjistit něco bližšího.“

Before you take the picture round to the police why don't we both go and visit her and try and find out something more."

„To je skvělý nápad, Daisy.“

"That's a good idea, Daisy."

Pan Winter zatelefonoval Elodíře, aby jí sdělil, že jedna jeho známá má zájem o koupi starého nábytku a domluvil se s ní, že ještě to odpoledne s sebou přivede Daisy Hamiltonovou.

Mr. Winter telephoned Elodira telling her that a friend of his was interested in buying old furniture and made an appointment to take Daisy Hamilton there that very afternoon.

Když byli Daisy a pan Winter na příjezdové cestě, která vedla k sídlu, červené veverky, nezvyklé na to, že je někdo ruší v jejich odpoledních hrátkách, se rychle běžely schovat do korun stromů.

As Daisy and Mr. Winter drove along the path leading to the mansion, red squirrels dashed up trees, not used to being disturbed in their afternoon games.

Pozemky obklopující Green Lodge byly očividně už několik let zanedbány.

The grounds surrounding Green Lodge had clearly not been looked after for some years.

Plané rostliny a keře se rozrůstaly všude – podél cesty vedoucí k sídlu, celé ho obrůstaly, téměř ho tak zakrývaly před okolním světem.

Uncultivated plants and bushes grew just about everywhere – along the paths leading up to the mansion and all around it, almost hiding it from the outside world.

Sídlo vypadalo neobydlené a špinavé, možná to bylo kvůli okenicím, zčernalým od prachu, který se na nich za ta léta usadil a břečťanu, který se všude kolem plazil po zdech.

The mansion looked uninhabited and dirty, perhaps due to its shutters blackened by years of dust and the ivy creeping up its walls here and there.

Vstupní dveře z masivního dubu však byly v perfektním stavu.

However, the solid oak door at the entrance was still intact. 

Pan Winter zazvonil na starý zvonek u dveří a pak z horního okna uslyšeli zvolat ženský hlas, „Dále!“

Mr. Winter rang the ancient doorbell and they heard a woman shout, "Coming!" from an upper window.

Dveře otevřela velmi atraktivní dáma. Byla štíhlá s dlouhými kaštanově hnědými vlasy staženými z obličeje dvěma sponkami.

A rather beautiful lady answered the door. She was slender with long auburn hair pulled back from her face with two hair-slides.

Měla vysoké lícní kosti a aristokratické vzezření. Bylo jí kolem třiceti a na sobě měla velmi staré kalhoty a zelenou blůzu, která perfektně ladila s barvou jejích smaragdových očí.

She had high cheek bones and certainly looked very aristocratic. She was about thirty and wore very old trousers and a green blouse which matched the colour of her emerald eyes perfectly. 

„Dobrý den, pane Wintře.“ Než promluvila, vypadala poněkud posmutněle. Pak se ale v jejích očích zajiskřilo a zeširoka se usmála.

"Oh hello, Mr. Winter." The expression on her face was rather sad until she started speaking. Then her eyes twinkled and she smiled generously.

“Jsem tak ráda, že jste s sebou přivedl známou.” Pak, s pohledem upřeným na Daisy, “Ráda vás poznávám – prosím, říkejte mi Elodíro, tak jak mě oslovují všichni.“

“I'm so glad you've brought a friend along.” Then, looking at Daisy, “Very happy to meet you - please call me Elodira, everybody does.”

Působila velmi přátelsky a příjemně.

She seemed very friendly and pleasant.

„Tohle je slečna Daisy Hamiltonová,“ řekl pan Winter trochu nejistě.

"This is Miss Daisy Hamilton," said Mr. Winter a little uncertainly.

„Prosím, pojďte dál,“ odpověděla Elodíra a uvedla hosty do domu.

"Please come in," replied Elodira showing her guests in.

„Vím, že prodáváte nějaký nábytek a já hledám pár kousků do svého nového domu.“ Vysvětlila Daisy.

"I know you're selling some furniture and I'm looking for a few things for my new home." Daisy explained. 

„Bohužel se vám nemůžu příliš věnovat, protože neustále zvedám telefon a dávám do pořádku staré dokumenty, ale jestli uvidíte něco, co se vám líbí, dejte vědět a já...“

“I’m afraid I’m coming and going all the time, answering the telephone and sorting out old papers, but if there’s anything you fancy just let me know and...”

Elodíru přerušilo zvonění telefonu, které se neslo starým domem.

Suddenly the phone rang through the ancient house interrupting Elodira.

„Ale ne, nechala jsem mobil nahoře! Prosím, klidně se rozhlédněte kolem. Omluvte mě.“

“Oh dear, I left my mobile phone upstairs! Please feel free to have a look around. Excuse me.”

Když Elodíra vyřizovala telefonát, Daisy a pan Winter si prohlíželi dolní pokoje a hledali možné stopy.

While Elodira was answering the phone, Daisy and Mr. Winter surveyed the lower rooms looking for possible clues.

Všimli si, že téměř všude bylo plno pavouků a prachu a velmi zchátralý nábytek, ale v jídelně Daisy uviděla nádherný starý stůl se židlemi, o kterých se předtím zmínil pan Winter, a také velký černý příborník s nádherně zdobenými vitrínami ze zeleného skla.

They noticed that practically everywhere was full of spiders and dust and very broken-down furniture, but in the dining room Daisy saw the beautiful old table and chairs Mr. Winter had mentioned and also a huge black sideboard with beautifully decorated green glass cabinets.

Pak vešla Daisy s panem Winterem do pracovny, kde mohli obdivovat velmi zaprášený, ale nádherný mahagonový sekretář. Daisy si pomyslela, že by se skvěle hodil do její vlastní pracovny!

Then Daisy and Mr. Winter went into the study where they could admire a very dusty but wonderful mahogany escritoire. Daisy thought that it would look very nice in her own study!

Pak se znovu objevila Elodíra. „Naši právníci chtějí, abych jim zanesla všechny rodinné doklady a dokumenty – ale všechno je v takovém nepořádku.

Then Elodira appeared again. “Our solicitors want me to take all the family papers and documents along to them - but everything’s in such a mess.

Otec nebyl dobrý obchodník a po matčině smrti se přestal o všechno starat. To mně bylo osmnáct.“

Father wasn’t any good at business so after my mother’s death he just let everything go. That was when I was eighteen.”

Elodíra se rozhlédla kolem sebe, očividně přitom vzpomínala na minulost. „Je neuvěřitelné, jak jeden okamžik může změnit celý váš život.“

Elodira looked around the room obviously remembering the past. “It’s incredible how a moment can change just everything in your life.”

„Okamžik?“ zeptala se Daisy, i když nechtěla zavádět řeč na další smutné vzpomínky.

“A moment?” Daisy asked, hating to bring back more sad memories.

„Ano, matku srazilo auto a ona se už nikdy z nehody nevzpamatovala.“ Elodíře se zamlžily oči. „Tatínek ji velmi miloval a vždycky říkal, že to byla ona, kdo všechno držel pohromadě.

“Yes, a car knocked my mother down and she never recovered from the accident.” Elodira’s eyes became misty, “Dad loved her very much and always said that she was the one who kept all the threads together.

Byla to pravda: starala se o veškeré účetnictví a platila účty – všechno řídila.“

It was true: she kept all the accounts and paid all the bills – she managed everything.”

„A poté jste se odstěhovala do Londýna?“ chtěla vědět Daisy.

“And did you move away to London after this?” Daisy wanted to know.

„Ano. Naštěstí jsem získala stipendium na studium jazyků a jakmile jsem si mohla pořídit malý byt, vzala jsem si otce k sobě. Nyní pracuji pro společnost, která organizuje mezinárodní konference a dodává překladatele v Londýně.“

“Yes I did. Fortunately I won a scholarship to study languages and as soon as I was able to afford a little flat I had Father come to live with me. Now I work for a company which organises international conferences and supplies translators in London.”

„To musí být velmi zajímavá práce,“ poznamenala Daisy.

“It must be a very interesting job,” Daisy observed.

„To ano – ale musela jsem se sem vrátit- hlavně kvůli prodeji Green Lodge. Víte, musím splatit nějaké staré dluhy.

“It is – but I’ve had to come back here - principally to sell Green Lodge. You see, I have to pay off some old debts.

Jak jsem vám už předtím řekla, po matčině nehodě se všechno zhroutilo – stavení začalo chátrat a nebyly žádné peníze. Proto muselo být vše na několik let ponecháno ladem.“

As I told you before, everything fell apart after Mother had her accident – the manor went to rack and ruin and there was no money coming in at all. That’s why everything has been abandoned here for years.”

Elodíře znovu zazvonil mobil. „Ahoj, Stephene, ráda tě slyším! Mohla bych ti zavolat později večer a můžeme si v klidu promluvit? Ok, dobře, tak zatím.“ Znovu se usmála.

Elodira’s mobile rang again. “Hello, Stephen, how lovely to hear from you! Look, can I phone you back later this evening and we can have a little chat? Ok, till later.” She smiled again.

„Mohli bychom se také podívat na nábytek nahoře, Elodíro?“ zeptala se Daisy.

“May we have a look at the furniture upstairs too, Elodira?” asked Daisy.

„Ano, jistě. Můžete se tu cítit jako doma. Omluvte mě.“ Telefon znovu zazvonil. „To bude rodinný právník!“ Elodíra se zašklebila a posadila se do starého křesla.

“Yes, do. Please make yourselves at home. Oh excuse me.” The phone rang again. “It’s probably the family solicitors!” Elodira made a grimace and sat down in an ancient armchair.

Schody byly staré a rozviklané a jak po nich Daisy a pan Winter stoupali, řada obrazů v ozdobných rámech vystupovala z přítmí.

The staircase was old and rickety and as Daisy and Mr. Winter went up it, a row of ornately framed pictures stared at you in the semi-dark.

Daisy tak akorát přečetla jméno na prvním obraze, sir Edwin Rushdown, vysoký muž s pěkným knírkem ve vojenské uniformě s nejmodřejšíma očima, jaké si dovedete představit.

Daisy could just about make out the name of the first one, Sir Edwin Rushdown, a tall good-looking man with a handsome moustache in military uniform with the bluest eyes imaginable.

Daisy pošeptala pan Winterovi, „Nemyslíte si, že sir Edwin vypadal tak trochu jako překupník s kradeným zbožím!“

Daisy whispered to Mr. Winter, "Don't think Sir Edwin looked in the least like a fence!"

A pak o několik schodů nad ním byl další muž ve vojenské uniformě, který se také jmenoval sir Edwin, poněkud impozantní gentleman, který očividně sloužil v Indii, soudíc podle exotické krajiny a mangusty zabíjející kobru na pozadí obrazu.

Then a few steps up there was another man in military uniform called Sir Edwin too, a rather formidable gentleman who had obviously served in India, judging by the exotic landscape and a mongoose killing a cobra in the background.

Na posledním schodě je přivítal poněkud švihácky vyhlížející muž, sir James Rushdown, v obleku z doby Karla II.

At the top of the stairs they were greeted by a rather rakish-looking man, Sir James Rushdown, dressed in clothes of the period of Charles II.

„Víte, pan Wintře, něco mi na Elodíře nehraje – nemůžu ale přijít na to, co to je. Přesněji řečeno, něco zvláštního!“ zašeptala Daisy.

 “You know, Mr. Winter, there's something about Elodira - I can't quite put my finger on it. Something rather particular!" Daisy whispered.

„A chci vědět, proč její otec zemřel v chudobě, když, jak se zdá, byli předtím celkem zámožní.“

"And I want to know why her father died so poor if they were apparently decently off before.”

Daisy a pan Winter procházeli místnostmi, které kdysi sloužily jako ložnice pro šlechtu. Elodíra přišla nahoru a znovu se k nim přidala. „Dali byste si něco k pití? Obávám se, že vám toho kromě klaretu nebo šálku čaje nemůžu moc nabídnout.“

Daisy and Mr. Winter strolled in and out of rooms where the aristocracy had once slept. Elodira came up the stairs and joined them once again. “Would you like something to drink? I’m afraid there’s nothing much I can offer you other than a glass of claret or a cup of tea.”

„Ráda bych si dala čaj,“ odpověděla Daisy a podívala se na pana Wintera tak, aby ho tím přiměla říct to samé.

“I’d love a cup of tea,” replied Daisy and looked at Mr. Winter in such a way as to say ‘do as I suggest.’

„Já také, prosím.“ uposlechnul pan Winter.

“Same for me please.” obeyed Mr. Winter.

Elodíra vedla hosty dolů po jiném schodišti. „Doufám, že vám nebude vadit, když sejdeme všichni dolů do kuchyně. Je tam celkem čisto!“

Elodira led her guests down another flight of stairs. “I hope you don’t mind if we all go down to the kitchen. It’s relatively clean there!”

Když byli Daisy a pan Winter usazeni na typicky ohromných, těžkých kuchyňských židlích, uskrávajíc přitom čaj s Elodírou, Daisyny oči ulpěly na nádherném předmětu na komodě.

Once Daisy and Mr. Winter were seated at a typically enormous, heavy kitchen table supping tea with Elodira, Daisy’s eye fell on a beautiful object on the dresser.

„Víte, co to je?“ zeptal se Daisy pan Winter.

„Ne, to nevím. Má to tvar jablka, ale nedokážu odhadnout, k čemu to sloužilo,“ odpověděla Daisy.

“Do you know what that is?” Mr. Winter asked Daisy.
“No, I don’t. It’s shaped like an apple but I can’t make out what it would be used for,” Daisy replied.

„To je jablečná dózička na čaj!“

“It’s an Apple Tea Caddy!”

„Ano, pochází z doby, kdy byl čaj velmi drahý“, vysvětlila Elodíra a podala dózičku Daisy, aby si ji prohlédla.

“Yes, it dates back to the time when tea was very expensive,” explained Elodira handing it to Daisy to have a look at.

„Všimněte si, Daisy, je na ní zámek a jediný, kdo vlastnil klíč k němu, byla paní domu, což zabraňovalo tomu, aby služebnictvo kradlo čaj!“

“Can you see Daisy, there’s a lock on it and the mistress of the house used to be the only one with the key to it to prevent the servants from stealing the tea!”

„Je opravdu nádherná!“

“It’s very beautiful indeed!”

Daisy cítila, že už dál nemůže věci protahovat.

Daisy felt she could delay things no longer.

„Elodíro, mohla bych se vás na něco zeptat? Nebyla vaše matka náhodou Italka?

"Elodira, may I ask you a question? Was your mother Italian, by any chance?"

Pan Winter byl Daisynou otázkou poněkud překvapen. Elodířiny smaragdové oči se zamlžily nostalgií. „Ano, to byla.“

Mr. Winter was rather surprised at Daisy's question. Elodira’s emerald eyes misted over nostalgically."Yes, she was."

„Byla z Benátek, že?“

"She was Venetian, wasn't she?"

„Ano, narodila se ve městě, které ona sama považovala za nejkrásnější na světě. Jak jste se to dozvěděla?“

"Yes, she was born in what she called the most beautiful city in the world. How did you know?"

Pan Winter pouze beze slova na Daisy zíral.

Mr. Winter just stared at Daisy without saying a word.

„Vypadáte jako Benátčanka, kterou jsem viděla na jednom z portrétů.“ odhalila Daisy.

"You look like a Venetian woman I saw in a portrait.” revealed Daisy.

„Opravdu! Všichni tvrdí, že jsme si já a matka byly velmi podobné.

“Oh really! Everybody said my mother and I were very similar.

Měla vzezření Benátčanky, které jsem po ní zřejmě zdědila,“ vysvětlila Elodíra, „ale určitě  to nebyla smutná žena – moji rodiče se velmi milovali a byli spolu velmi šťastní!“

She had a rather sad Venetian expression which I seem to have inherited,” Elodira explained, “but she certainly wasn’t a sad person – my parents were in love and they made each other very happy!”

„A váš otec byl voják – všimla jsem si portrétu na schodech.

“And your father was a military man – I noticed the portraits on the stairs.

Předpokládám, že vaše matka řídila vše tady na panství, zatímco otec sloužil v armádě, že?“ poznamenala Daisy.

I imagine that your mother managed things here in the manor while your father was away in the army?” Daisy remarked.

„Ne, seznámili se až poté, co otec od armády odešel, ale tatínek vždycky na matku ve všem stoprocentně spoléhal. Narodil se v době, kdy synové lorda nemuseli pracovat.

“No, actually they met when Father had already left the army, but Dad relied on Mother completely. He was born when the son of a lord didn't have to work.

Mohl sloužit v armádě – ale nemohl si špinit ruce s administrativou nebo něčím podobným.“

He could serve in the army -  but couldn’t soil his hands with administrative work or anything like that.”

Elodíra se láskyplně usmála. „Matka ho zbožňovala a ujala se vedení rodinného podniku.“

Elodira smiled affectionately. “Mother worshipped him and took over the family business.”

„Co to bylo za podnik, Elodíro?“ pokračovala Daisy.

“What was the family business, Elodira?” Daisy continued.

„Víte, myslím si, že jsme dostávali peníze z nájemného a tak podobně.“

“Well, you know, I believe we received rents and that sort of thing.”

„Aha. Na vašich pozemcích tedy museli být nějací nájemníci – kteří se starali o sídlo...“

“I see. There must have been people living on your land – looking after the manor...”

Elodíra si vzpomněla, „Byl zde hajný, pan Clayton, ale zemřel před mnoha lety.

Elodira remembered, “There was the game-keeper, Mr. Clayton, but he died years ago.

Pak zde byla rodina Simmondsových, která sekala trávu a starala se o zahradu – bydleli v domku blízko Green Lodge. Ale ovšem ani oni už tu nejsou.“

Then there was the Simmonds family who used to cut the grass and do gardening – they lived in a cottage, too, near Green Lodge. But of course they’re no longer here.”

„A seznámili se otec s matkou v Itálii?“

“And did your father meet your mother in Italy?”

„Ne, potkali se v Londýně. Matka navštěvovala uměleckou školu ve Florencii a chtěla se stát kurátorkou muzea.

“No, they met in London. Mother went to art school in Florence and wanted to become a curator of a museum.

Přijela do Londýna, když jí bylo pouhých dvacet, aby navštívila naše obrazárny.“

She came to London when she was just twenty to visit our picture galleries.”

„Takže váš otec se rovněž zajímal o umění?“

“So your father was interested in art too?”

„Ne, ani ne. Potkali se náhodně v pubu. Otec si objednal anglickou specialitu 'toad-in-the-hole', zapékanou klobásu v těstíčku, a matka stála přímo za ním.

“No, not really. They met in a pub by accident. My father had ordered a toad-in-the-hole and my mother was standing right by him.

Zeptala se hostinského, co je 'toad-in-the-hole', protože její angličtina v tu dobu nebyla moc dobrá, výkladu hostinského však neporozuměla.

She asked the publican what toad-in-the-hole was, as her knowledge of English wasn’t so good in those days, but she couldn’t understand his explanation.

Otec se vmísil do jejich rozhovoru a vysvětlil, že to je jedno z nejchutnějších jídel v nabídce – a nakonec si oba společně dali k obědu 'toad-in-the-hole'. Zamilovali se do sebe a vzali se ještě onoho jara.“

My father broke in saying it was one of the tastiest dishes on the menu – and they both ended up eating toad-in-the-hole for lunch together. They fell in love and got married that very spring.”

Elodíra se usmála romantické historce, kterou znala nazpaměť.

Elodira smiled at the romantic story she knew by heart. 

„Šťastná to dívka – předpokládám, že jste prožila spoustu nádherných dovolených v Itálii?“ zeptala se Daisy.

“Lucky girl – I imagine you had wonderful holidays in Italy?” Daisy asked.

„Vlastně ne, byla jsem v Římě na jakémsi naučném výletě, ale matka se nikdy nechtěla do Itálie vracet, protože ztratila oba rodiče a neměla zde už žádné žijící příbuzné.“ Elodíra si povzdechla, „Ale nechci vás s tímhle nudit. Viděla jste něco, co by se vám líbilo?“

“Well no, I went to Rome on sort of learning trips but my mother never wanted to go back to Italy as she had lost both her parents and had no living relations there.” Elodira sighed, “But I don’t want to bore you with these things. Did you see anything you liked?”

Daisy se na moment zarazila a nastalo podivné ticho. Podívala se na pana Wintera s nevyslovenou otázkou. Pokývnul na souhlas.

Daisy paused a moment and there was a strange silence. She looked at Mr. Winter asking an unspoken question. He nodded in agreement.

Elodíra si toho všimla a vypadala zmateně, „Děje se něco?“

Noticing this, Elodira looked puzzled, “Is anything the matter?”

Daisy se rozhodla, že přišla ta správná chvíle, kdy bude muset jít s pravdou ven.

Daisy decided the moment had arrived when she must be blunt.

„Elodíro, jsem soukromý detektiv!“

“Elodira, I’m a private detective!”

„Opravdu! Předpokládám, že soukromá očka kupují starý nábytek stejně tak jako kdokoliv jiný!“ zařertovala Elodíra.

“Oh really! Well, I suppose that private eyes buy second-hand furniture like anybody else!” Elodira joked.

„Ne, omlouvám se, Elodíro, nepřišla jsem proto, abych si prohlížela nábytek – pravda je taková, že včera jste panu Winterovi prodala nějaké věci.“

“No, sorry, Elodira, I didn’t really come here to see furniture – the fact is that you sold Mr. Winter a number of things yesterday."

„Ano, jistě, to souhlasí – ale nechápu...“

“Yes, or course I did – but I don’t understand...”

Daisy řekla Elodíře o obrazech, které ukrývaly další obrazy, o Canalettovi se však nezmínila.

Daisy told Elodira about the painting within a painting without mentioning it was a Canaletto.

Elodíra napjatě poslouchala. „Tedy, nevím, jestli by to mohlo být nějak užitečné – myslím si, že matka občas kupovala obrazy od místních umělců, žádný z nich ale nebyl známý.“

Elodira listened attentively. “Well, I don’t think it could be of any great value – I believe Mother used to buy a few pictures from local artists occasionally, none of them famous.”

Pan Winter se vložil do hovoru, „Slečno Elodíro, je to Canaletto!“

Mr. Winter intervened, “Miss Elodira, it’s a Canaletto!”

„Canaletto! Ten slavný benátský malíř? Ne, to musí být samozřejmě kopie – nikdy jsme neměli dost peněz na to, abychom si něco takového koupili!“ Elodíra se té myšlence zasmála.

“A Canaletto! The famous Venetian painter? No, it must be a copy of course – we never had enough money to buy anything like that!” Elodira laughed at the idea.

„Takže,“ pokračovala Daisy, „pan Winter tvrdí, že to není kopie a že obraz je prý na policejním seznamu ukradených předmětů!“

“Well,” continued Daisy, “Mr. Winter says it isn’t a copy, and it seems to be on the police’s list of stolen property!"

„Kradený předmět?“ Elodíra zbledla. „Co to znamená? Pouze jsem mu prodala pár starých obrazů krajin a ... nerozumím tomu.“

“Stolen property?” Elodira became pale. “What does this all mean? I just sold him some old landscapes and... I don’t understand.”

Dasiy se snažila jít na ni pomalu, „Nechceme poškodit vás, ani vaší rodinu.

Daisy tried to be as gentle as possible, “We don’t want to harm you or your family.

Problém je v tom, že pan Winter musí zanést ten obraz na policii, jinak bychom se mohli dostat do velmi vážných potíží!“

The problem is that Mr. Winter must take the picture to the police otherwise he could get into very serious trouble!”

„Nevím, co na to říct...“ vykoktala Elodíra. „Otec byl ten nejčestnější člověk, jakého si dovedete představit! Nikdy by neměl v domě nic kradeného.“

“I don’t know what to say...” Elodira stammered. “My father was the most honest person you could imagine! He couldn’t possibly have had stolen property in his home.”

„Podívejte se,“ řekla Daisy, „zmínila jste se o tom, že teď procházíte rodinnými dokumenty. Když mě necháte, abych vám s tím pomohla, možná v nich najdeme na tohle všechno odpověď.“

"Look,” said Daisy, “you mentioned you are going through the family papers. If you let me help you, we may find an answer to all this.”

Elodíra chvíli váhala a pozorně si prohlížela Daisyn obličej, aby se přesvědčila o tom, že jí opravdu může důvěřovat a pak přikývla, „Ano, tak dobře. Jsou v sekretáři mé matky v bývalé pracovně – pojďte prosím za mnou...“

After hesitating for a moment and studying Daisy’s face to see if she could really trust her, Elodira nodded, “Yes, all right. They’re in my mother’s escritoire in the old study – if you’d like to come with me...”

Elodíra vypadala velmi ustaraně, když doprovázela pana Wintera a Daisy do pracovny a otevřela přední část sekretáře, „Prosím, posaďte se – Daisy – můžete si dokumenty sama prohlédnout.“

Elodira, looking very worried, accompanied Mr. Winter and Daisy into the study and opened the escritoire’s drop-front, “Please sit down – Daisy - so you can see the documents for yourself.”

Z přihrádky vytáhla Daisy spousty papírů, které sem někdo před lety zandal. Byly zde staré účty za elektřinu, plyn a podobně.

Daisy pulled out dozens of papers from the pigeon holes where they had been thrust years ago. There were old electric and gas bills and suchlike.

Pak začala Daisy otevírat spodní přihrádky, jednu po druhé, odhalila tak složky plné seřazených plateb.

Then Daisy pulled the drawers open underneath, one by one, which revealed folders full of catalogued payments.

Jedna červená složka nesla název „Clayton“. „To byl ten hajný, že?“ zeptala se Daisy, procházejíc papíry s názvem „Nářadí a zařízení“ a „Týdenní výplaty.“

One old red file was labelled ‘Clayton.’ “He was the gamekeeper, wasn’t he?” asked Daisy looking through papers headed ‘Tools and Equipment,’ and ‘Weekly Wages.’

„Ano“, odpověděla Elodíra, „a tohle“, vytáhla ohromnou šedou složku, „byla složka Simmondsových – rodiny, která se starala o pozemky a pomáhala v domě.“

“Yes,” replied Elodira, “and this,” pulling out a huge grey file, “was the Simmonds file – the family who kept the grounds in order and helped in the house.”

Půl hodiny se Daisy snažila najít něco, co by mělo souvislost s Canalettem. „Nic moc tu není,“ povzdychla si Daisy a obrátila se na pana Wintera, který seděl ve velkém koženém křesle a vypadal přitom poněkud zamyšleně.

Daisy persisted for half an hour trying to find something which would explain the Canaletto. “Nothing much here,” Daisy sighed and turned to Mr. Winter, who was sitting in a huge leather armchair looking rather thoughtful.

„Myslím, že vůbec nejsme na té správné stopě!“

“I don’t think we’re on the right track at all!”

Pan Winter najednou vyskočil, „Vydržte chvíli, dámy!“ začal prstem procházet řadou spodních přihrádek v sekretáři, „Možná nevíte, že má tenhle překrásný kus nábytku překvapující část... alespoň takovýhle sekretář by ji měl mít.“

Mr. Winter suddenly jumped up, “Just a minute, ladies!” He began running his fingers along the bottom row of pigeon holes in the escritoire, “Maybe you don’t know that this wonderful piece of furniture has a surprising feature… at least there should be in an escritoire like this.”

Daisy a Elodíra se zmateně dívaly, jak pan Winter vložil ruku do jedné přihrádky.

Daisy and Elodira looked mystified as Mr. Winter put his hand in one of the pigeon holes.

„Člověk musí najít malý sametový knoflík a...ano, tady to je!“ prohlásil pan Winter vítězně. Vysunula se tajná deska.

“One has to find a small velvet button and… yes, here it is!” Mr. Winter proclaimed triumphantly. A secret panel came sliding out.

Na ní se objevil malý zápisník v koženém obalu a velmi vybledlá černobílá rodinná fotografie. Daisy podala fotografii Elodíře, která si ji pozorně prohlížela.

On top of it was a small leather book and a very faded black and white family photograph. Daisy handed the photograph to Elodira, who studied it attentively.

„Myslím, že to je moje matka, když byla ještě dítě!“ Elodíře se třásl hlas. „Předpokládám, že ti další lidé jsou členové její rodiny – opravdu nevím. Nikdy jsem se s žádným z jejích příbuzných nesetkla.

“I think that’s my mother when she was a girl!” Elodira’s voice trembled. “I suppose that the other people are members of her family – I don’t really know. I never met any of her relatives.”

Pan Winter a Daisy zírali na fotografii. „To děvče vypadá jako vy. Má vaše vlasy a oči!“ prohlásila Daisy.

Mr. Winter and Daisy gazed at the photo. “The girl looks very like you. She seems to have your hair and eyes!” declared Daisy.

Vzala zápisník v koženém obalu a začala listovat jeho stránkami. „Podívejte, Elodíro, je to v italštině – rozumíte tomu jazyku?“

She picked up the leather book and began flicking over its pages. “Look, Elodira, it’s written in Italian – do you understand the language?”

„Ano, samozřejmě. Tatínek se ho nikdy nenaučil, ale matka na mě vždycky mluvila italsky, takže italsky můžu nejen číst, ale i mluvit.“

“Yes, of course. Dad never picked it up but Mother always spoke to me in Italian so I can read it as well as speak it.”

Elodíra si začala prohlížet malý zápisník. „Je to matčin rukopis, jsem si tím jista!“ Jak Elodíra obracela stránky, poznamenala, „Je to diář mé matky – ten rok, co zemřela.

Elodira began looking at the small book. “It’s in my mother’s handwriting for sure!” As Elodira turned the pages, she remarked, “It’s my mother’s diary – the year she died.

Dokonce na vnitřní stranu napsala své jméno.“

She has even written her name on the inside cover.”

Pak dodala, „Hm...vypadá to jako soupis věcí, které koupila a účtů, které zaplatila a ...“

Then she added, “Mm... it seems to be a sort of account of things she bought and bills she paid and ...”

Elodíra přestala číst a náhle vypadala udiveně. „Napsala L za sto liber v lednu, L a R za dvě stě liber v dubnu, R za sto liber v květnu a C za tisíc liber v červenci. Pak... nic víc. Matka zemřela v červenci! Daisy, co to všechno znamená?“

Elodira stopped reading and suddenly looked puzzled. “She has written L for Ł100 in January, L and R for Ł200 in April, R for Ł100 in May and C for Ł1,000 in July. Then… nothing more. My mother died in July! Daisy, what does all this mean?”

Pan Winter, Elodíra a Daisy se na chvíli odmlčeli.

Mr. Winter, Elodira and Daisy remained silent for a moment.

Daisy promluvila jako první. „Je to nějaký kód, že? Písmeno C by mohlo být od Canaletta – ale raději nepředbíhejme.“

Daisy was the one to speak first, “It’s a code, isn’t it? The C, of course, could stand for Canaletto – but let’s not jump to conclusions.”

Daisy vzala zápisník a začala listovat stránkami, pak se podívala vnitřní stranu obalu a zamračila se.

Daisy picked the diary up and began flicking over the pages, then went back to the inside cover and frowned.

„Elodíro, řekla jste, že deník napsala vaše matka, že? Ale na vnitřní straně obálky nenapsala Rushdownová.“

“Elodira, you said the diary was in your mother’s handwriting, didn’t you? But on the inside cover she doesn’t seem to have written Rushdown.”

„Ne, ovšemže ne.“ Odpověděla Elodíra. „Napsala tam své příjmení za svobodna, Barbarelli.“

“No, of course not.” replied Elodira, “She’s written her maiden name, Barbarelli.”

„Dobrý bože!“ zvolala Daisy. „Teď už tomu všemu rozumím!“

“Good heavens!” exclaimed Daisy. “Now I understand everything!”

Pan Winter na Daisy zíral. „Řekněte nám, co se děje, Daisy, co jste objevila?“ 

Mr. Winter stared at Daisy. “Tell us what’s going on, Daisy, what have you discovered?”

Daisy se zdráhala odpovědět. „Předtím než jsem přišla sem, jsem se trochu informovala. Vypadá to, že v Benátkách skutečně rodina Barbarelliů existovala – dva bratři, kteří byli známí jako mezinárodní překupníci s kradeným zbožím.“

Daisy looked reluctant to explain. “Before coming here I documented myself. It appears there was a Barbarelli family in Venice – two brothers who were internationally known as fences.”

Elodíra se zachmuřila a vypadala velmi ustaraně.

Elodira frowned and looked very worried.

Daisy pokračovala, „Zabývali se kradenými obrazy. Interpól po nich začal jít, když byl jeden japonský sběratel umění zadržen se dvěma ukradenými Caravaggi na německých hranicích.

Daisy continued, “They dealt in stolen pictures. Interpol got on to them when a Japanese art collector was arrested on the German border with two stolen Caravaggios.

Vypadá to, že je koupil přes bratry Barbarelliovi.“

Apparently he’d bought them through the Barbarelli brothers.”

„Ano! Vzpomínám si na to. Bylo to ve všech novinách,“ vmísil se do hovoru pan Winter. „A pak došlo ke známé krádeži Svatého Marka! Ale chytili je, že?“

“Yes! I remember. It was all over the newspapers,” broke in Mr. Winter. “Then there was the famous St. Mark’s theft! But they caught them, didn’t they?”

„Ne“, odpověděla Daisy. „Asi před třiceti lety se bratři přes noc vytratili a od té doby je už nikdo neviděl!“

“No,” replied Daisy, “The brothers disappeared overnight some thirty years’ ago and were never seen again!”

Elodíra zbledla a zašeptala, „Počkejte – na něco jsem si vzpomněla – na matčině pohřbu byli dva italsky vypadající muži. Pomyslela jsem si tenkrát, že by mohli být příbuzní.“

Elodira was looking pale by now and whispered, “Just a minute – I’ve remembered something – there were two Italian-looking men at Mother’s funeral. I thought at the time they might be related to each other.”

„A kolik jim asi bylo let?“ zeptala se Daisy.

”And how old were they approximately?” asked Daisy.

„Oběma bylo asi kolem padesáti let... Tvrdili, že jsou z italského velvyslanectví... Ale vypadali hodně dojatě a nikdy jsme se nedozvěděli, jak se vlastně jmenují.“

“They were both about fifty years old… They said they had come from the Italian consulate... But they seemed really very upset and we never learned their names.”

Elodíra vzala znovu fotografii a zalapala po dechu, „Podívejte! Ti dva mladíci,“ ukázala Daisy fotografii, „vypadají trochu jako ti dva muži na pohřbu!“

Elodira picked up the photograph again and gasped, “Look! The two young men,” she showed Daisy the photo, “they look a bit like the two men at the funeral!”

Elodíra byla ohromená. „Tak teď tomu rozumím! Byli to matčini bratři! Teď už vím, proč matka nechtěla nikdy zpátky do Benátek.“

Elodira was overwhelmed. “Now I understand! They were Mother’s brothers! Now I understand why my mother never wanted to go back to Venice.”

Její smaragdové oči vyzařovaly bolest, „Všechno do sebe krásně zapadá jako skládačka,“ zašeptala, „co se se mnou stane teď?“

Her emerald eyes shone with pain,“Everything is falling into place like a jigsaw puzzle,” she whispered, “what will happen to me now?”

Elodíra se dala do pláče a pan Winter se ji snažil utišit. „No tak, drahá, vyřešíme to, slibuju!“

By now Elodira was in tears and Mr. Winter tried to comfort her. “There, there my dear, we’ll work this out, I promise you!”

Daisy v duchu hledala řešení, „Podívejte se, Elodíro, co se mě týká, nikdy jsem ten obraz neviděla!

Daisy searched her mind for a solution, “Look, Elodira, as far as I’m concerned, I’ve never even seen the painting!

Pan Winter mohl Canaletta koupit v nějakém bazaru a pak ho dát dozadu do obchodu nebo tak něco.“ Daisy se podívala na pana Wintera, aby viděla jeho reakci.

Mr. Winter could have already had the Canaletto in the back of his shop which he had bought in a jumble sale or something.” Daisy looked at Mr. Winter to see his reaction.

Pan Winter se postavil. „Slečno Elodíro, nebojte se. Vezmu ten obraz teď na policii, ale jak řekla Daisy, Canaletto už mohl dávno být v mém obchodě a když jsem obraz koupil od vás, promíchaly se navzájem.

Mr. Winter stood up. “Miss Elodira, don’t worry. I’m going to take the painting to the police now but, as Daisy said, the Canaletto could have been in the back of my shop already and when I bought the paintings from you they got mixed up.

Kupuju hodně věcí na bleším trhu a na farních slavnostech. Tak to tak nechme!“

I buy a lot of stuff in car boot sales and church fetes. So let’s leave it at that!”

„Ano, už o tom nemluvme“, souhlasila Daisy. A pak naschvál změnila téma hovoru, „Elodíro, ráda bych, abyste pár nocí strávila v mém domě.

“Yes, let’s say no more,” agreed Daisy. Then, changing the subject deliberately, “Elodira, I’d be glad if you stayed at my place for a couple of nights.

Víte, právě jsem se přestěhovala do nového domu a cítím se tam tak divně osamocena.“

You know, I’ve just moved into a new house and I feel a bit strange staying there alone.”

Elodíra si utřela slzy, „Děkuji mnohokrát, ale raději bych byla trochu sama a všechno si v hlavě srovnala.“

Elodira wiped her tears away, “Thanks very much, but I’d sooner stay by myself a bit and sort a few things out in my mind.”

Tři týdny poté se pan Winter objevil v Daisyně kanceláři.

Three weeks later Mr. Winter called in at Daisy’s office.

„Ah, pan Winter! Ráda vás vidím. Dáme si kávu a bochánky.“

“Oh Mr. Winter! Nice to see you. Let’s have some coffee and buns.”

Daisy položila na stůl talířek s několika bochánky a připravila instantí kávu.

Daisy put some Hot Cross Buns onto a plate on her desk and prepared some instant coffee.

„Tak, jak to nakonec dopadlo s Canalettem?“

“So, what happened to the Canaletto after all?”

„Musel jsem ho vzít na policejní stanici a byli docela překvapení, když si ho našli na svém CD-ROMu!“

“I had to take it round to the police station and they were pretty surprised when they looked it up on their CD-ROM!”

„Ale co jste jim řekl?“

“But what did you tell them?”

Pan Winter dojedl svůj bochánek, „Že jsem ten obraz v obraze koupil u stánku s cetkami, samozřejmě!“

Mr. Winter finished eating his piece of bun, “That I had bought the picture-in-a-picture on a white elephant stall, of course!”.

Poté pan Winter sahnul do peněženky ve vnitřní kapse saka a podal Daisy obálku.

Then after reaching for his wallet in his inside jacket pocket Mr. Winter handed Daisy an envelope.

„To je pro vás, Daisy!“

“This is for you, Daisy!”

„Ale, co je to?“ Daisy byla zmatená, dokud obálku neotevřela. Byl tam šek na její jméno a výstřižek z novin. Slavný ukradený obraz nalezen místním obchodníkem se starožitnostmi na farní slavnosti. Policie tvrdí, že mu byla vyplacena značná odměna.“

“Oh, what is it?”Daisy was puzzled until she opened it. There was a cheque made out to her and a newspaper cutting. Famous stolen painting found by local antique dealer in a church fete. The police say he will receive a substantial reward.”

„Ah... dobře, díky pane Wintře! Díky moc.“

„A copak si vy, Daisy, myslíte, že se stalo s Canalettem?“

“Ah… well, thank you Mr. Winter! Thanks very much.”
”Daisy, what do you think really happened about the Canaletto?”

„Asi ho schovala matka Elodíry!“

“Well it probably was Elodira’s mother who had hidden the painting!”

Pan Winter pokýval hlavou, „Ano, souhlasím.“

Mr. Winter nodded, “Yes, I agree.”

Daisy pokračovala, „Nemohl to být sir Edwin – nebyl ten typ! Možná ti dva bratři přinutili svoji sestru, aby si Canaletta a další obrazy nechala a fungovala jako překupník s kradeným zbožim místo nich!“

Daisy continued, “It couldn’t have been Sir Edwin – he clearly wasn’t the type! Perhaps the two brothers had forced their sister to keep the Canaletto and other pictures on their behalf and, well, act as a fence!”

Pan Winter dopil kávu a pohodlně se usadil na židli.

Mr. Winter finished off his coffee and leaned back in his chair.

Daisy nakonec poznamenala, „Na druhé straně byla asi ráda za ty peníze, když její manžel penězi právě neoplýval.

Daisy concluded, “On the other hand, she was probably glad of the money as her husband didn’t seem to have many funds.

Pokaždé, když dostala další obraz, poznamenala si jeho prodej do tajného diáře.

Every time she received a picture she kept track of the transaction involved in her secret diary.

A člověk se lehko dovtípí, že písmeno C je od Canaletta a že těch tisíc liber je suma, kterou obdržela za to, že si obraz nechala na Green Lodge.“

And it  doesn’t take much to figure out that the letter C stood for Canaletto and that the thousand pounds was the sum she received for keeping the stolen painting at Green Lodge.”

Pan Winter si povzdechnul, „Asi se to nikdy nedozvíme. V každém případě se to stalo dávno a Elodíra nesmí trpět kvůli věcem, se kterými nemá nic společného!“

Mr. Winter sighed, “We’ll probably never know. Anyway it was a long time ago and Elodira mustn’t suffer for things she knew nothing about!”  

„Ano, to jistě ne. Ostatně, pane Wintře, ráda bych vám něco ukázala.“ Daisy šla do zadního pokoje a něco odtud přinesla.

“No, of course not. By the way, Mr. Winter, I’d like to show you something.” Daisy went into the inner room and brought something out with her.

„Bylo mi to doručeno převčírem, řekněme... anonymně!“

“It was delivered here the other day, let’s say… anonymously!”

„Ta nádherná jablečná dózička na čaj!“ zvolal pan Winter. „Máte přátele na vysokých místech, Daisy!“

“That wonderful apple tea caddy!” exclaimed Mr. Winter. “You’ve got friends in high places, Daisy!”


LONWEB.ORG is a property of Casiraghi Jones Publishing srl
Owners: Roberto Casiraghi e Crystal Jones
Address: Piazzale Cadorna 10 - 20123 Milano - Italy
Tel. +39-02-78622122 email:
P.IVA e C. FISCALE 11603360154 • REA MILANO 1478561
Other company websites: www.englishgratis.comwww.scuolitalia.com