DAISY STORIES CZECH

DAISY, OPAL
AND ARRANGER STORIES
  
Short stories in English translated into many languages in a convenient parallel text format to help you learn them more quickly and easily.

TRANSLATED INTO:
 

AFRIKAANS
The Search for Lorna 
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch
A Nice Little Trip

The Bookworm

A Matter of Justice

ALBANIAN
The Search for Lorna 
The Surprise
Daisy Macbeth

A Nice Little Trip
The Nightwatch
The Oak

ARABIC
The Search for Lorna 
The Surprise
1
The Surprise 2
Daisy Macbeth

The Nightwatch
A Nice Little Trip

BENGALI
The Surprise

BOSNIAN
The Search for Lorna
The Surprise

BRAZILIAN
The Search for Lorna
The Surprise
The Bookworm
The Wedding

BULGARIAN
The Search for Lorna

The Surprise
Daisy Macbeth
A Nice Little Trip
The Nightwatch

CHINESE
The Search for Lorna
The Surprise
The Bookworm
ARRANGER STORIES
The Auction

CREOLE
The Search for Lorna 
The Surprise

Daisy Macbeth

CROATIAN
The Search for Lorna
The Surprise

CZECH
The Search for Lorna 
The Surprise

Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen
The Green Lodge
A Matter of Justice

DANISH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

The Oak

DUTCH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch

The Bookworm

ESPERANTO
The Search for Lorna
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch

FINNISH
The Search for Lorna 
The Surprise

The Nightwatch

FRENCH
The Search for Lorna
The Surprise
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen

GERMAN
The Search for Lorna
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

ARRANGER STORIES
The Auction

GREEK
The Search for Lorna
Daisy Macbeth
The Surprise
The Nightwatch mp3
A Nice Little Trip mp3
The Bookworm mp3
ARRANGER STORIES
The Auction

HEBREW
The Search for Lorna
The Surprise

Daisy Macbeth

The Nightwatch

A Nice Little Trip

HINDI
The Search For Lorna
The Surprise

HUNGARIAN
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth

The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

INDONESIAN
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
A Nice Little Trip

ITALIAN
The Search For Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen
The Mystery of
Green Lodge

A Matter of Justice

JAPANESE
The Search For Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth

KOREAN
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

The Oak
Imogen

LUGANDA
The language spoken
in Uganda
The Search for Lorna
The Surprise

MONGOLIAN
The Search for Lorna
 
The Oak  

NORWEGIAN
The Search for Lorna


POLISH
The search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch

The Oak 1
The Oak 2
The Bookworm
A Nice Little Trip
The Mystery of
Green Lodge

The Wedding
A Matter of Justice
ARRANGER STORIES
The River Mist
The Auction

PORTUGUESE
The Search for Lorna
The Surprise

ROMANIAN
The Search for Lorna
The Surprise

RUSSIAN
The Search for Lorna 1

The Search for Lorna 2
The Surprise
The Nightwatch 1

The Nightwatch 2
Daisy Macbeth
The Oak

SERBIAN
The Nightwatch
The Oak

SPANISH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth

The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

The Oak
Imogen
The Mystery of
Green Lodge

The Wedding 1
The Wedding 2
A Matter of Justice 1
A Matter of Justice 2
The Serial Killer
ARRANGER STORIES
The Auction
The River Mist
OPAL STORIES
Upside Down

SWEDISH
The Search for Lorna 1

The Search for Lorna 2
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch

The Bookworm

THAI
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm

Daisy Macbeth

TURKISH
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
The Nightwatch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Mumbling Man

UKRAINIAN
The Search for Lorna
Daisy Macbeth

URDU
The Search for Lorna

VENETO 

The Search for Lorna

YORUBA
The Search for Lorna
The Surprise
The Nightwatch

ZULU
The Search for Lorna

 

CLICK OR TOUCH FOR THE  
IMOGEN
imogen 
THE DAISY STORIES by Crystal Jones ©
1995-2013
.Translation by: Lenka Huntley • Email: lenkahuntley@gmail.com
CLICK FOR LENKA HUNTLEY'S CV

WITH A VERY BIG THANK YOU FROM THE LONWEB TEAM!

IMOGEN

IMOGEN

„Chtěl jsem se zeptat, jestli bych si s vámi mohl domluvit schůzku.“

‎“I was wondering if I could have an appointment with you?

Major Titherington mi řekl, že bych se mohl svěřit do vašich rukou.”

Major Titherington ‎told me I could place myself in your hands.”‎

“Ale ano, vzpomínám si na drahého majora Titheringtona.

‎“Ah, yes I remember dear Major Titherington.

Ráda vám pomohu, pane Dobinsone.

I would be happy to help you, ‎Mr. Dobinson.

Můžete se zastavit dnes – dobrá – řekněme tak ve čtyři  hodiny.

Could you pop along today - good - let’s say at four o’clock.

Ano, dobře. V prvním patře.”

‎Yes all right. On the first floor.” ‎

Daisy byla potěšena vidinou nového klienta.

Daisy was pleased at the prospect of a new client.

Zdálo se, že když je venku patnáct centimetrů sněhu, nemá nikdo o soukromé detektivy zájem a vytopit kancelář stálo Daisy peníze, které právě neměla.

It seemed that nobody ‎wanted a private detective when there were six inches of snow, and heating ‎her office was costing her money she didn’t have.

Přesně ve čtyři hodiny zazvonil pan Dobinson na zvonek u dveří a Daisy Hamiltonová ho požádala, aby šel dál a posadil se.

‎At four o’clock exactly Mr. Dobinson rang the door bell and Daisy Hamilton ‎asked him to come in and sit down.

Daisy si prohlížela tohoto malého muže pedantského vzezření, který měl na sobě vkusný, avšak staromódní zimní kabát, pod ním perfektně vyžehlený trojdílný šedivý oblek.

‎Daisy observed this small precise-looking man, dressed in a smart but old-‎fashioned winter coat and underneath a perfectly brushed three-piece grey ‎suit.

„Slečno Hamiltonová, to co vám teď povím, je samozřejmě velmi důvěrné.“

‎‎“Miss Hamilton, what I am going to tell you is of course in complete ‎confidence.”

Daisy přikývla na souhlas.

Daisy nodded her assent.

„Je těžké to vyjádřit, ale mám problémy se svojí dcerou.“

“Well, it’s hard to put into words, but ‎I’m having trouble with my daughter.”

Pan Dobinson si upravil brýle.

Mr. Dobinson adjusted his glasses.

„Moje žena byla proti tomu, abych za vámi přišel, ale situace se stále zhoršuje.“

“My ‎wife was against my coming here, but things are getting worse and worse.”‎

„Co se stále zhoršuje, pane Dobinsone?“

‎“What’s getting worse and worse, Mr. Dobinson?”

Daisy se snažila pomoci tomuto otci, aby se rychleji dostal k jádru svého trápení.

Daisy was trying to help ‎this father to define his problem more quickly.

Pan Dobinson si odkašlal a snažil se bez emocí vysvětlit to, co se stalo.

‎Mr. Dobinson cleared his throat and tried not to be too emotionally involved, ‎at least in explaining what had happened.

„Mojí dceři Imogen je 16 let – tady je její fotografie.“

‎‎“My daughter Imogen is 16 years old - this is a photo of her.” ‎

Jak si Daisy prohlížela rodinnou fotografii, nemohla pochopit, jak takový nevýrazný muž jako pan Dobinson může mít tak nádhernou dceru.

As Daisy looked at the family photograph she found it difficult to understand ‎how an insignificant-looking man like Mr. Dobinson could have such a ‎beautiful tall daughter.

„Ano, vím, co si právě myslíte, slečno Hamiltonová.

‎‎“Yes, I know what you are thinking Miss Hamilton.

Imogen mi není vůbec podobná.

Imogen doesn’t look ‎anything like me.

Ve skutečnosti je to naše adoptovaná dcera.“

In fact she is our adopted daughter.”

Pan Dobinson zíral na fotografii jako by sám nemohl uvěřit tomu, že má tak nádhernou dceru.

Mr. Dobinson gazed at ‎the photograph as if he too found it difficult to believe he could have such a ‎beautiful daughter.‎

„Když jsme Imogen adoptovali, byla to ta nejkrásnější věc, co se mně a mojí ženě kdy přihodila a ...

‎“When we adopted Imogen it was the most wonderful thing that had ever ‎happened to my wife and I...

Imogen samozřejmě ví, že nejsme její biologičtí rodiče, ale velmi nás miluje.

Of course Imogen knows we aren’t her ‎biological parents but loves us dearly.

Ve škole – Highbury High – jí to jde a má milou povahu a je upřímná.“ Pan Dobinson se váhavě zarazil.

She is good at school - that is Highbury ‎High School - she’s got a pleasant nature and she is honest.” Mr. Dobinson ‎stopped here hesitatingly.‎

„Tak co tady tedy nehraje?“ naléhala Daisy.

‎“So what’s wrong?” insisted Daisy.

„Nuže – vypadá to, že zmizely nějaké peníze.“

‎‎“Well - it seems that some money is missing.”

Pan Dobinson zčervenal ve tváři a cítil se nesvůj, zdánlivě váhal dál pokračovat s vysvětlováním.

Mr. Dobinson went red in the ‎face and looked very uncomfortable, seemingly reluctant to continue ‎explaining.‎

Daisy se povzbudivě usmála na zjevně ustaraného otce.

Daisy smiled at the obviously worried father reassuringly,

„Prosím, pokračute ve svém vyprávění a řekněte mi vše, abych mohla pochopit, co se děje s vaší dcerou, pane Dobinsone!“

“Please go on ‎telling me everything that will help me understand what is happening to your ‎daughter, Mr.

 

Dobinson!”‎

Pan Dobinson si nervózně odkašlal a přinutil se pokračovat.

Clearing his throat nervously, Mr. Dobinson forced himself to continue.

„Víte, každý týden dáváme Imogen kapesné, které nikdy neutratí – nebo z něj utratí jen malou část.

“You ‎see, we give Imogen her pocket money every week which she never seems ‎to spend - or very little of it.

Občasná rtěnka či gumička do vlasů, myslím, že se tomu takhle nějak říká.

Just the occasional lipstick or scrunchy, I think ‎you call them.

Jednoho dne se moje žena náhodně podívala do Imogeniny vkladní knížky poštovní spořitelny, která se válela na podlaze v jejím pokoji a všimla si, že někdo vybral téměř celý účet!“

Well, the other day just by chance my wife picked up Imogen’s ‎Post Office book from the floor in her bedroom and saw that nearly all the ‎money had been withdrawn!”‎

„A kolik to bylo?“ zeptala se Daisy.

‎“And how much would that be?” Daisy asked.

„Asi dvě stě liber!

‎‎“Actually it was about two hundred pounds!

Imogen nikdy předtím nic takového neudělala.

Imogen had never done anything ‎like this before.

Moje žena se jí o svém nálezu nezmínila, ale od té doby se začaly dít podivné věci.

My wife mentioned nothing of this to her but other strange ‎happenings had already occurred.

Právě před vánoci mě Imogen požádala o vyšší kapesné, které jsem jí dal.

Just before Christmas Imogen asked me ‎for some additional pocket money, which I gave her.

Pak o peníze požádala rovněž mojí ženu, tvářila se přitom neurčitě a mumlala něco o tom, že je to na vánoční dárky.

Then she asked my wife ‎for some more money too, looking rather vague about it all and mumbling that ‎it was for Christmas presents.

Po vánocích požádala Imogen o peníze znovu, ale nechtěla říct, na co je potřebuje.“

After Christmas Imogen again asked for money ‎but didn’t want to explain what she wanted it for.”‎

“Nepřijde mi to zase až tak strašné,“ poznamenala Daisy.

‎“This doesn’t seem so dreadful to me,” remarked Daisy.

„Peníze na vkladní knížce byly přece jenom její a kapesné má na to, aby je utrácela -

“After all, the Post-‎Office money was hers and her pocket-money is for spending -

Je normální, že si chce mladá dívka koupit pár cédéček nebo něco podobného.“

it’s normal a ‎girl wants to buy a few CD’s or something.”‎

„Já nevím, slečno Hamiltonová.

‎“I don’t know Miss Hamilton.

Imogen nikdy nepatřila k dívkám, které utrácí a byla zvyklá si peníze ukládat na poštovní spořící účet na „horší časy“, jak jsme ji to sami naučili.

Imogen has never been a spender and was ‎quite used to putting her money into her Post Office account ‘for a rainy day’ ‎as we taught her to do.

Nejde tak o peníze jako spíš o jakýsi vnitřní pocit strachu, že se něco podivného děje.“

It isn’t so much the fact of the money, it’s more the ‎sensation or fear I’ve got that something strange is going on.”‎

Daisy nikdy nebrala slova klienta na lehkou váhu.

Daisy never discounted what a client said.

Respektovala každého, kdo za ní přišel, protože si uvědomovala, že nějaký problém mají a jejím úkolem bylo zjistit, v čem onen problém spočívá.

She respected everyone who ‎came to her realising that they did have a problem but it was up to her to find ‎out what the problem really was.

„Pane Dobinsone, musím k vám být upřímná.“

‎‎“Mr. Dobinson, I must speak frankly.”

Daisy se narovnala na židli,

Daisy sat up in her chair,

„Všimnul jste si nějakých náznaků toho, že by Imogen mohla brát drogy?

“Have you ‎noticed any signs Imogen might be taking drugs?

Má nějakého tajného přítele, kterému by dávala peníze?

Has she got a secret ‎boyfriend she gives money to?

Všimnul jste si, že by se chovala nějak odlišně od toho, co jste mi tu o ní pověděl?“

Have you noticed anything different about her ‎behaviour that you haven’t told me about?”‎

Pan Dobinson zavrtěl hlavou.

Mr. Dobinson shook his head.

„Absolutně nic.

“No, absolutely nothing.

Nemá žádného konkrétního přítele – ale samozřejmě zná mnoho chlapců ze školy a z kostela.“

She has no particular ‎boyfriend – but obviously she knows a lot of boys at school and church.”‎

„Takže vy pravidelně chodíte do kostela?“ zeptala se Daisy.

‎“So you are regular church-goers?” asked Daisy.‎

„Ne, vůbec ne, oba jsme nevěřící.

‎“No, not at all, we are both agnostics.

Vlastně Imogen nikdy nebyla nábožensky vychována.

In fact Imogen has never really been ‎brought up in the church.

Ale je zvláštní, že se v posledních několika týdnech začala vážně zajímat o církev a navštěvovat shromáždění na faře.

But it‘s funny, she seems to have been taking a real ‎interest in going to church meetings in the last few weeks.

Minulou středu začalo sněžit a prosili jsme Imogen, aby nevycházela ven, protože byla nachlazená.

Last Wednesday ‎was the beginning of the snow and we begged Imogen not to go out since ‎she had a cold.

Naše slova však byla marná. Šla ven – a vrátila se úplně promočená!“

Our words were of no avail and out she went - and came ‎back home soaking wet!”‎

„Na faře by se mohla setkávat s někým, kdo na ni má takový vliv, že utrácí všechny své peníze!

‎“So there could be someone she has met at the church meetings who has ‎influenced her so much she is spending all her money!

Hm – nechte to na mě, pane Dobinsone.

Mm - leave this to me ‎Mr. Dobinson.

Jen mi, prosím, řekněte, jak se jmenuje ten kostel a jakou má adresu.“

Just give me the name of the church and the address please.”‎

Nejprve Daisy zatelefonovala jednomu známému, který učil na střední škole Highbury High.

First Daisy telephoned a friend of hers who was a teacher at Highbury High ‎School.

„Michaele?

“Michael?

To jsem já, Daisy.

This is Daisy speaking.

Mohl bys mi, prosím, pomoci?“ Daisy pomohla Michealovi před několika měsíci se znepokojivou situací, kdy se neustále ztrácela třídní kniha a věděla, že se na něj může spolehnout v jeho diskrétnosti.

I wonder if you could give me a ‎hand.” Daisy had helped Michael a few months’ ago over a distressing ‎problem about a register that kept disappearing and knew she could trust him ‎not to repeat anything that was confidential.

„Imogen Dobinsonová?

‎‎“Imogen Dobinson?

Ano, mám ji na francouzštinu.

Yes, she’s in my French class.

Co bys o ní chtěla vědět?“

What would you like to ‎know about her?”‎

„To je právě to, co nevím, Michaele, přála bych si, abych to věděla!

‎“That’s just what I don’t know Michael, I wish I did!

Má nějaké problémy – s ostatními studenty nebo něco podobného?“ zeptala se Daisy.

Has she got any problems ‎‎– with the other students or anything?” asked Daisy.‎

„Ani ne.

‎“Well no, not really.

Je to milá dívka a pilná studentka, která se ostatních spíše straní.“

She’s a nice girl and a hard-working student, who rather ‎keeps herself to herself.”‎

„Takže tě nenapadá třeba něco divného?“ naléhala Daisy.

‎“So there’s nothing that comes to mind, something unusual perhaps?” Daisy ‎insisted.‎

„Něco by tu přece jen bylo – ale nejsem si jistý, že to má nějaký podstatný význam.

‎“Well - there was something - but I’m sure it doesn’t mean anything important.

Jak už víš, já učím francouzštinu – pro pokročilé.

‎As you know I teach French - advanced French.

Jednoho dne jsme se dívali na francouzský film v originále.

One day we watched a film ‎in the original language.

Byl to velmi depresivní, ale romantický příběh a Imogen na konci filmu plakala a byla dost rozrušená.“

It was a very depressing but poetic story and Imogen ‎was in tears and quite upset at the end of it.”‎

„Pamatuješ si, jak se ten film jmenoval?“

‎“Do you remember the title of the film?”‎

„N...Ne! Ale vím, že vyhrál Zlatou mísu v Itálii před několika lety.

‎“N… no! But I know it won the Golden Bowl in Italy a couple of years ago.

Ten o svobodné matce, která musí dát své narozené dítě k adopci.“

‎The one about an unmarried mother who has to give up her newly born baby ‎for adoption.”

Daisy si povzdechla, „Ano, viděla jsem ho. A ta matka se pak ocitne na ulici!“

Daisy sighed, “Yes, I saw it. And the mother becomes a ‎homeless person!” ‎

Onoho večera se Daisy rozhodla zajít do kostela, i když opět začínalo sněžit. Snažila se vypátrat, proč začaly návštěvy fary Imogen tak náhle zajímat.

Daisy decided to pay the church a visit that very evening, even though it was ‎beginning to snow again, to try and find out why Imogen had become ‎suddenly interested in going there.

Venku mrzlo až praštilo a Daisy teklo do kozaček, nikdy se nemohla dostat k tomu, aby si pořídila nepromokavé!

It was freezing cold and Daisy’s boots ‎leaked, as she never seemed to be able to buy water-proof ones!‎

U Svatého Jana byla úterní večerní sešlost.

It was a Tuesday evening’s weekly meeting at St. John’s.

Všude byly vylepeny plakáty typu ‚Pomozte malomocným TEĎ HNED.‘

There were notices ‎up about ‘Help the Lepers N O W,’

‚Přineste odložené oblečení na středeční večery o sedmé hodině‘,

‘Bring your cast-offs on Wednesday ‎Evenings at seven’,

A také prosby o pomoc při konání sobotních čajových odpolední.

plus requests to help make tea on Saturday afternoons.‎

„Promiňte, prosím, mohl by mi někdo říct, kam dát nějaké odložené oblečení – a boty, jestli je také berete?“ Daisy se obrátila na několik postarších dam evidentně oddaných charitě.

‎“Excuse me, could someone tell me where I have to leave some cast-offs - ‎and if shoes are accepted?” Daisy adressed herself to a couple of oldish ‎ladies obviously dedicated to church matters.‎

„Ano, drahoušku, boty bereme také.

‎“Yes dear, we accept shoes as well.

Ale ne! Jste úplně promočená!

Oh look! You’re drenched!

Posadťe se a dejte si šálek horkého kakaa.“

Do sit down ‎and have some hot cocoa.”‎

Poté, co dovyprávěla vymyšlenou historku o svém synovci, který se právě přistěhoval do její čtvrti, se Daisy seznámila s dvěma dalšími staršími dámami a byla představena faráři, vysokému postaršímu muži, se zasněným výrazem.

After making up a story about a nephew having recently arrived in the ‎neighbourhood, Daisy became quite friendly with another two old ladies, and ‎was introduced to the Vicar, a tall elderly man who looked rather dreamy.

Ovšem po Imogen tu nebylo ani stopy, na faře vlastně vůbec žádná mládež nebyla.

‎However there was no sign of Imogen, in fact there were no young people in ‎the church hall at all.

„A pořádáte tu nějaké akce pro mladé?

‎‎“And have you any kinds of activities for your teenage members?

Víte, můj synovec u mě teď bude bydlet a rád by přišel pomoci.“

You see, ‎my nephew is coming to stay with me and he is very interested in helping ‎people.” ‎

„Drahá mladá dámo...slečno Hamiltonová“

‎“Dear young lady...er... Miss Hamilton,”

Odpověděl farář nadšený z toho, že možná už brzy uvítá nového pomocníka,

replied the vicar happy to realize that ‎a new helper might soon be arriving,

„Jestliže je váš synovec náctiletý, mohl by přijít ve středu večer a bezdomovcům rozdávat oblečení.

“if your nephew is a teenager he could ‎come on a Wednesday evening to give out clothing to our homeless people.

Víte, je to velmi záslužná záležitost.“

‎It’s a very worthy cause, you know.”‎

Na cestě od kostela tajícím špinavým sněhem myslela Daisy na to, co farář říkal o rozdávání oblečení bezdomovcům.

As Daisy walked away from the church in the melting sloshy blackened snow ‎she was thinking of what the Vicar had said about giving clothing to ‎homeless people.

Mohla by to být stopa vedoucí k Imogenině podivnému chování?

Could this be a clue to Imogen’s strange behaviour?

Daisy si náhle na něco vzpomněla a učinila rychlé rozhodnutí.

‎Daisy suddenly remembered something and made a quick decision.‎

Nejprve se zastavila v obchodě na hlavní třídě, který měl provoz s nepřetržitou pracovní dobou a pak zajela na nádraží. Domnívala se, že by zde mohla potkat bezdomovkyni Natálii, která patřila mezí její staré známé.

First she dropped into a shop in the high street which was open twenty-four ‎hours a day and then drove around to the railway station where she thought ‎she might find Natalie, another old friend of hers who was a homeless ‎person.

Natálii bylo třicet osm a spala kdekoliv, kde to šlo, dávala přednost relativnímu teplu staré kůlny se zahradnickým náčiním nedaleko nádraží.

‎Natalie was thirty-eight years old and slept anywhere she could, preferring ‎the relative wamth of an old shed where gardening tools were kept, near the ‎railway station.

Tam se Natálie většinou utábořila na noc ve svém spacím pytly podomácku vyrobeném ze staré deky.

There Natalie usually settled down for the night in her home-‎made sleeping bag made from an old duvet.

Za pomoci baterky našla Daisy kůlnu a zaklepala na dveře:

‎With the help of her torch Daisy found the shed and knocked on the door: ‎‎

„Haló! Je tu někdo?“

“Hello! Anybody there?”‎

Zevnitř se ozval slabý ospalý hlas,

A sleepy voice answered from within weakly,

„Schovávám se tu před zimou.“

“I’m just sheltering from the ‎cold.”

A pak už zcela bděle,

Then in a more wide-awake tone,

„Prosím, nechte mě tady, nezlobte se – nedělám tu žádnou neplechu, ani tu nic neničím!“

“Please let me stay here, don’t be ‎angry – I’m not doing any damage or harm!”.

Daisy rozeznala Natáliin hlas.

Daisy recognised Natalie’s ‎voice.‎

„Natálie, to jsem já, Daisy.“

‎“Natalie, it’s me - Daisy.” ‎

„Daisy! Díky bohu, myslela jsem si, že mě zase vyhodí!“

‎“Daisy! Oh thank goodness, I thought I was going to be turned out again!”‎

Daisy uslyšela, jak se Natálie šourá ke dveřím, tápe ve tmě a odsouvá západku.

Daisy heard Natalie shuffling towards the door and fumbling in the darkness ‎to unbolt it.

„Promiň, Daisy, víš, že ty jsi vždy vítána, ale co tu děláš v tuhle dobu večer?“

“Sorry Daisy, you know you’re always welcome, but what are you ‎doing here on such a night?” ‎

Natálie měla na sobě tolik vrstev oblečení, že vypadala boubelatě.

Natalie was wearing so many clothes that she looked quite plump.

Pokračovala: „Ráda tě vidím. Jak se máš, drahá?“

She ‎continued: “Wonderful to see you. How are you love?” ‎

„Dobře, až na tu zimu,“ řekla Daisy, ale pak toho litovala, když si uvědomila, že lidé jako Natálie trpí zimou daleko víc než ona sama.

‎“Very well except for the cold,” said Daisy then biting her tongue realising that ‎people like Natalie suffered much, much more than she did.

„Podívej, mám tady pro tebe pár vegetariánských sendvičů a stoprocentní ovocný džus, vím, že tohle máš nejraději.“

“Look, I’ve got a ‎pack of vegetarian sandwiches for you and some real fruit juice, - I know ‎that’s what you prefer.”‎

„Ano, to je pravda. Díky, zlato. A co pro tebe můžu udělat já?

‎“Yes I do indeed. Thank you love. And what can I do for you?

Vypadáš ustaraně, děláš teď na nějakém složitém případu?“

You look ‎worried, have you got a difficult case on at the moment?”

Natálie vyndala několik starých výtisků novin z plastikové tašky a rozprostřela je na lavičku tak, aby se Daisy mohla posadit a neumazala si přitom kabát.

Natalie pulled some ‎old newspapers out of a plastic bag and covered a small bench with them so ‎that Daisy could sit down and not dirty her coat.

„Mohla by ses, prosím, podívat na tyhle fotografie?

‎‎“Well, I wonder if you could take a look at this photo.

Viděla jsi někdy tu dívku?“

Have you ever seen this ‎girl?”

Daisy nasměrovala světlo baterky na fotografii Imogen tak, aby si ji Natálie mohla dobře prohlédnout.

Daisy shone the light from her torch onto Imogen’s photo for Natalie to ‎see.

„To je moc pěkná dívka.

‎‎“That’s a lovely looking girl.

Neříkej, že jede v drogách nebo tak něco?“

Don’t tell me she’s on to drugs or something?”‎

„Ne, to si nemyslím, Natálie.

‎“I don’t think so, Natalie.

Nejdřív si ale vem ty sendviče – nespěchám.“

Please eat your sandwiches - I’m in no hurry.”‎

Natálie začala přežvykovat sendviče s medem a ořechy jako by se už dlouho pořádně nenajedla.

Natalie began to munch her nut and honey sandwiches as though she hadn’t ‎eaten enough for some time.‎

„Víš, Daisy, každý den kolem sebe pozoruju hodně lidí, protože nemám nic jiného na práci, ale – ale...

‎“Daisy, you know I see a lot of people every day of my life as I haven’t much ‎else to do, but – but...

Počkej .“

wait a minute.”

Natálie vytáhla brýle z vnitřní kapsy a prostudovala si fotografii.

Natalie pulled a pair of glasses out of ‎an inner pocket and studied the photo.

„Hm,“ váhala Natálie, „Myslím, že jsem tu dívku už někdy předtím viděla -

“Mm,” Natalie hesitated, “I think I’ve ‎seen this girl before -

Ale měla jinak vlasy... byly kratší.

but maybe her hair was different... it was shorter.

Ano, na fotce vypadá jako dítě – ale musí to být ona-

Yes, ‎in the photo she looks more babyish – but it must be her -

Je to jedna z dívek, které každou středu rozdávají teplé oblečení u Svatého Jana.

she’s one of the ‎girls who distributes warm clothing at St. John’s every Wednesday evening.” ‎

„Jmenuje se Imogen“ řekla Daisy.

‎“Her name is Imogen” said Daisy.‎

„Imogen... to je krásné jméno, že?“ uvažovala Natálie.

‎“Imogen... that’s a beautiful name, isn’t it?” mused Natalie.

„Kdybych měla dceru, také bych ji pojmenovala podle nějaké Shakespearovy postavy!

“If I had a ‎daughter I’d call her after a Shakespearean character too!

Setkala jsem se s ní, když jsem tam zašla na vánoční večeři a zjistila, že rozdávají přikrývky a oblečení, což vzhledem k současnému sněhu přijde vhod.

I met her when we ‎went along for our Christmas dinner and found out they also give you spare ‎blankets and clothes, which in this snow is highly welcome.

Imogen mě požádala, abych jí o sobě něco řekla. Taková hodná dívka!

Imogen asked me ‎about myself. Such a nice girl!

Zdálo se, že jí zajímají obzvláště ženy mého věku.“ 

She seemed to be particularly interested in ‎women of my age.” ‎

Daisy poznamenala: „Tak to je zajímavé! Řekla proč?“

Daisy commented: “That’s very interesting! Did she explain why?”‎

Natálie odpověděla: „Ne, to neřekla, ale z kapsy vyndala deset liber, které mi dala a zeptala se mě, jestli mám děti.

Natalie replied: “No, she didn’t but she gave me ten pounds out of her pocket ‎and asked me if I had any children.

Odpověděla jsem jí, že jsem neměla to štěstí.

I replied that I hadn’t been that lucky.

Slyšela jsem, jak se ptá na to samé ostatních žen mého věku.

I ‎heard her asking the other women of my age the same question.

Ostatní ženy mi řekly, že i jim dala Imogen peníze.“

The other ‎women told me Imogen had given them money too.”‎

Počasí venku se očividně horšilo.

Outside the weather clearly wasn’t getting any better.

Dveře do kůlny se otřásly pod náporem větru a zespoda se dovnitř dostala voda.

The shed door shook ‎with the fierce wind and some water soaked through from underneath it.

Natálie to ztěží zaznamenala.

‎Natalie hardly seemed to notice.

„Díky moc, Natálie, jako obvykle jsi mi prokázala velkou službu.

‎‎“Thanks very much indeed, Natalie, you’ve been invaluable as usual.

Pečuj o sebe, drahá, a ...

Look ‎after yourself, dear, and...

Tady máš opožděný vánoční dáreček.“

here’s a small late Christmas present.”‎

Daisy znovu namířila baterkou tak, aby mohla Natálie rozbalit dárek.

Again Daisy shone her torch so that Natalie could unwrap her present.

„Daisy, to jsou náramkové hodinky?

“Daisy ‎‎- it’s a wristwatch?

A svítí!

Oh, one that shines a light?

To se bude opravdu hodin, mockrát ti děkuju.“

That’s really useful, thanks a ‎million.”‎

„Pane Dobinsone, myslím si, že vím, o co tu jde.“

‎‎“Mr. Dobinson, I think I understand what has been going on.”‎

“Prosím, povězte mi to, slečno Hamiltonová,”

‎“Please tell me Miss Hamilton,”

Prosil pan Dobinson, který seděl napřímeně na okraji židle v Daisyně kanceláři.

begged Mr. Dobinson now seated rigidly on ‎the edge of his chair in Daisy’s office.

„Ujišťuju vás, že se nejedná o nic nepříjemného a nemusíte se vůbec bát.

‎‎“I assure you there is nothing ugly going on and you have nothing to fear.

Vaše dcera utrácí všechny své peníze za věci pro bezdomovce!“

‎Your daughter is spending all her money on things for the homeless!”‎

„Ale – ale na obyčejnou dívku je to strašně moc peněz vydaných na charitu.“

‎“But - but - it’s an awful lot of money for the average girl to be spending on ‎charity.”

Poznamenal Imogenin otec.

observed Imogen’s father.

„Ne, že by mi to snad vadilo.

“Not that I mind really.

I mojí ženu a mě znepokuje to, že někteří lidé nemají střechu nad hlavou.“

My wife and I are ‎also concerned about all these people who have no homes.” ‎

„Myslím si, že vaše dcera má starost především o jistý typ lidí...“

‎“Well I think that your daughter is far more worried about a certain type of ‎person...”‎

„Co tím myslíte, slečno Hamiltonová?“

‎“What do you mean, Miss Hamilton?”

Pan Dobinson vypadal zmateně.

Mr. Dobinson seemed completely ‎mystified.‎

„Ženy, kterým je kolem šestatřiceti let!“ odpověděla Daisy.

‎“Women of about thirty-six!” Daisy answered.‎

Pan Dobinson ztuhnul a vypadal tak trochu vyděšeně.

Mr. Dobinson stiffened and looked a little frightened.

„Myslíte – vy myslíte...?“

“You mean - you ‎mean...?”

Nyní bylo ve tváři pana Dobinsona vidět, že by raději už nic dalšího nevěděl.

Now Mr. Dobinson’s face expressed that maybe he didn’t want to ‎know any more.

„Ano. Možný věk Imogeniny biologické matky nebo jak si Imogen představuje, že by byla její pravá matka stará.

‎‎“Yes. Possibly the age of Imogen’s biological mother or what Imogen ‎imagines is the age of her birth mother.

Možná objevila Imogen něco o své matce a snaží se ji najít.

Perhaps Imogen has discovered ‎something about her mother and is trying to find her.

Osobně si myslím, že dosud nepřišla na nic konkrétního, ale vzala si do hlavy, že by její matka mohla být ubohá bezdomovkyně, která musela před lety opustit svoji malou dcerku.

I personally think she ‎hasn’t found out anything concrete yet but has got it into her mind that her ‎mother could be a poor homeless women who years ago had to give up her ‎baby girl.

Imogen oslovuje bezdomovkyně, představuje si, že nějaká z nich by mohla být její matka a dává jim peníze a pomáhá jim.“

Imogen contacts homeless women, imagining that one of them just ‎could be her mother and gives them help and money.”‎

Teď si pan Dobinson upravil brýle.

Now Mr. Dobinson adjusted his glasses.

„Aha,“ odpověděl zamyšleně.

“I see,” he replied thoughtfully.

„My samy o jejích biologických rodičích nevíme vůbec nic.“

“We ‎ourselves don’t know anything at all about who her mother or father were.”‎

Daisy uvažovala.

Daisy reasoned.

„Nebylo by pro ni těžké něco vypátrat v nemocnici, kde se narodila a kde si mohla zahrát na detektiva nebo se jednoduše mohla náhodou setkat s někým, kdo jí řekl něco o její biologické matce nebo jak už jsem řekla, zatím jen hledá.“

“She could easily have made inquiries at the hospital where ‎she was born and done a bit of detective work, or she could simply have met ‎someone by chance who told her something about her biological mother or, ‎as I said before, she is just searching.”‎

„Ale proč nám neřekla o tom, jak se cítí?“

‎“But why didn’t she tell us about how she felt?”‎

„Předpokládám, že se vás a vaší ženy nechtěla dotknout, protože vás oba má moc ráda.

‎“I imagine that she didn’t want to offend you and your wife as she loves you ‎both very much.

Víte, adoptovaní lidé se snaží zjistit, kdo jsou jejich biologičtí rodiče.

You know that adopted people try to find out what their ‎biological parents are like.

Chtějí vědět, jestli vypadají či se chovají jako jejich rodiče.“

They want to know if they look or behave like their ‎parents.” ‎

Pan Dobinson se pohodlně usadil v křesle, nevěděl, jestli má cítit úlevu či ne.

‎ Mr. Dobinson sat back in the armchair not knowing whether he felt relieved ‎or not.

„Hm, tohle jsem nečekal.“

“Well, I wasn’t expecting this.”‎

Daisy pokračovala.

Daisy continued.

„Pane Dobinsone, možná byste měl nechat svoji dceru, aby pokračovala ve své záslužné práci na faře.“

“Mr. Dobinson, perhaps you should let your daughter ‎continue her good work at the church.” ‎

Zdálo se, že se pan Dobinson z jejich rozhovoru trochu vzpamatoval.

Mr. Dobinson seemed to recover a little from their conversation.

„Ano, zajisté. Nemáme nic proti tomu, aby Imogen pomáhala bezdomovcům.

“Yes, ‎certainly. We have nothing against Imogen helping homeless people.

Ale musím se přiznat, že mě nikdy nenapadlo, že by se Imogen mohla zajímat o svoji pravou matku.“

Really, I ‎must confess, it never even entered my head Imogen should be curious ‎about her real mother.” ‎

„Bavil jste se s Imogen někdy o její matce?“

‎“Have you ever discussed with Imogen about who her mother was?”‎

„Abych řekl pravdu, vždycky jsme Imogen považovali za svoji dceru - .“

‎“To tell you the truth we’ve always thought of Imogen as our daughter - .”‎

„Ona je vaše dcera, pan Dobinsone.

‎“She is your daughter, Mr. Dobinson.

Vy a vaše žena jste ji vychovali!“

You and your wife brought her up!”‎

„Vidím, že to budu muset probrat se svojí ženou a pak...“

‎ “I can see that I’ll have to talk the matter over with my wife, and then...”

Pan Dobinson se zarazil, nevěděl, co dodat.

Mr. ‎Dobinson broke off not knowing quite what to say.

Pak vstal, jakoby učinil nějaké rozhodnutí.

He then got up as though ‎he had made a decision.

„Děkuju zám za všechno, slečno Hamiltonová.

“Thank you Miss Hamilton for everything.

Zapomněl jsem. Váš šek. Je tady v obálce.“

Oh, I ‎forgot. Your cheque. Here it is in this envelope.” ‎

Daisyn zákazník popošel ke dveřím.

Daisy’s client moved towards the door.

„Jen mě tak napadlo, slečno Hamiltonová...

“Just a thought Miss Hamilton...

Mohli bychom s vámi počítat, pokud budeme chtít vypátrat Imogeninu matku?“

could ‎we count on you to help us if we should want to trace Imogen’s mother?”‎

„Pouze pokud to bude Imogenino přání, pane Dobinsone!“

‎“Only if Imogen wants me to, Mr. Dobinson!” ‎

Pan Dobinson tiše přikývnul a vydal se svou cestou.

Mr. Dobinson nodded silently and went on his way.

Daisy vzala kabelku, vypnula elektrické topení a zamkla dveře do kanceláře.

‎Daisy picked up her handbag, turned her electric fire off and locked her office ‎door.

Když Daisy odcházela z budovy, venku foukal vítr.

As Daisy left the building the wind blew her along the road.

„Chudák farář,“ řekla si,

“Poor old ‎vicar,” she said to herself, “

„očekává, že mu přijde pomoci můj synovec.

he’s expecting my ‘nephew’ to come round and ‎help him.

Tak dobře. Půjdu tam já a pomůžu mu.“

All right. I’ll go along myself to give him a hand.”‎

VOLUNTEER A TRANSLATION USING THE TEMPLATES PROVIDED HERE!

Lonweb.org has been online since 1997 and has always managed to remain a not-for-profit website offering all its resources for free. Most Daisy Stories, Arranger Stories and Opal Stories have been translated by volunteers. Would you like to become one of them? You can start right away following a couple of very simple instructions: when translating the Daisy, Arranger or Opal Stories please use the templates provided below and fit your translation into the parallel text slots provided. After completion, please send your translation to robertocasiraghi AT elingue DOT net, it will be published in a matter of days.

DAISY STORIES TEMPLATES
The Search for Lorna
The Surprise
Daisy Macbeth
Night Watch
A Nice Little Trip
The Bookworm
The Oak
Imogen
The Mystery of
    Green Lodge

A Matter of Justice
The Wedding
Craig
The Mumbling Man
The Old Manor House
    Ghost

Amy
The Serial Killer
The Mysterious Hand
The Lost Cat
Too Many Cakes Spoil
    the Dough

The Lost Collection Box
Heatwave
The Spin Doctor
Glynn

ARRANGER STORIES TEMPLATES
The Auction
The River Mist
Halloween

OPAL STORIES TEMPLATES
Upside Down
Parallel Homes
Different Existences
East is West and West
    is East


 


 


VERSION OPTIMISED FOR MOBILE PHONES


IMOGEN

IMOGEN

„Chtěl jsem se zeptat, jestli bych si s vámi mohl domluvit schůzku.“

‎“I was wondering if I could have an appointment with you?

Major Titherington mi řekl, že bych se mohl svěřit do vašich rukou.”

Major Titherington ‎told me I could place myself in your hands.”‎

“Ale ano, vzpomínám si na drahého majora Titheringtona.

‎“Ah, yes I remember dear Major Titherington.

Ráda vám pomohu, pane Dobinsone.

I would be happy to help you, ‎Mr. Dobinson.

Můžete se zastavit dnes – dobrá – řekněme tak ve čtyři  hodiny.

Could you pop along today - good - let’s say at four o’clock.

Ano, dobře. V prvním patře.”

‎Yes all right. On the first floor.” ‎

Daisy byla potěšena vidinou nového klienta.

Daisy was pleased at the prospect of a new client.

Zdálo se, že když je venku patnáct centimetrů sněhu, nemá nikdo o soukromé detektivy zájem a vytopit kancelář stálo Daisy peníze, které právě neměla.

It seemed that nobody ‎wanted a private detective when there were six inches of snow, and heating ‎her office was costing her money she didn’t have.

Přesně ve čtyři hodiny zazvonil pan Dobinson na zvonek u dveří a Daisy Hamiltonová ho požádala, aby šel dál a posadil se.

‎At four o’clock exactly Mr. Dobinson rang the door bell and Daisy Hamilton ‎asked him to come in and sit down.

Daisy si prohlížela tohoto malého muže pedantského vzezření, který měl na sobě vkusný, avšak staromódní zimní kabát, pod ním perfektně vyžehlený trojdílný šedivý oblek.

‎Daisy observed this small precise-looking man, dressed in a smart but old-‎fashioned winter coat and underneath a perfectly brushed three-piece grey ‎suit.

„Slečno Hamiltonová, to co vám teď povím, je samozřejmě velmi důvěrné.“

‎‎“Miss Hamilton, what I am going to tell you is of course in complete ‎confidence.”

Daisy přikývla na souhlas.

Daisy nodded her assent.

„Je těžké to vyjádřit, ale mám problémy se svojí dcerou.“

“Well, it’s hard to put into words, but ‎I’m having trouble with my daughter.”

Pan Dobinson si upravil brýle.

Mr. Dobinson adjusted his glasses.

„Moje žena byla proti tomu, abych za vámi přišel, ale situace se stále zhoršuje.“

“My ‎wife was against my coming here, but things are getting worse and worse.”‎

„Co se stále zhoršuje, pane Dobinsone?“

‎“What’s getting worse and worse, Mr. Dobinson?”

Daisy se snažila pomoci tomuto otci, aby se rychleji dostal k jádru svého trápení.

Daisy was trying to help ‎this father to define his problem more quickly.

Pan Dobinson si odkašlal a snažil se bez emocí vysvětlit to, co se stalo.

‎Mr. Dobinson cleared his throat and tried not to be too emotionally involved, ‎at least in explaining what had happened.

„Mojí dceři Imogen je 16 let – tady je její fotografie.“

‎‎“My daughter Imogen is 16 years old - this is a photo of her.” ‎

Jak si Daisy prohlížela rodinnou fotografii, nemohla pochopit, jak takový nevýrazný muž jako pan Dobinson může mít tak nádhernou dceru.

As Daisy looked at the family photograph she found it difficult to understand ‎how an insignificant-looking man like Mr. Dobinson could have such a ‎beautiful tall daughter.

„Ano, vím, co si právě myslíte, slečno Hamiltonová.

‎‎“Yes, I know what you are thinking Miss Hamilton.

Imogen mi není vůbec podobná.

Imogen doesn’t look ‎anything like me.

Ve skutečnosti je to naše adoptovaná dcera.“

In fact she is our adopted daughter.”

Pan Dobinson zíral na fotografii jako by sám nemohl uvěřit tomu, že má tak nádhernou dceru.

Mr. Dobinson gazed at ‎the photograph as if he too found it difficult to believe he could have such a ‎beautiful daughter.‎

„Když jsme Imogen adoptovali, byla to ta nejkrásnější věc, co se mně a mojí ženě kdy přihodila a ...

‎“When we adopted Imogen it was the most wonderful thing that had ever ‎happened to my wife and I...

Imogen samozřejmě ví, že nejsme její biologičtí rodiče, ale velmi nás miluje.

Of course Imogen knows we aren’t her ‎biological parents but loves us dearly.

Ve škole – Highbury High – jí to jde a má milou povahu a je upřímná.“ Pan Dobinson se váhavě zarazil.

She is good at school - that is Highbury ‎High School - she’s got a pleasant nature and she is honest.” Mr. Dobinson ‎stopped here hesitatingly.‎

„Tak co tady tedy nehraje?“ naléhala Daisy.

‎“So what’s wrong?” insisted Daisy.

„Nuže – vypadá to, že zmizely nějaké peníze.“

‎‎“Well - it seems that some money is missing.”

Pan Dobinson zčervenal ve tváři a cítil se nesvůj, zdánlivě váhal dál pokračovat s vysvětlováním.

Mr. Dobinson went red in the ‎face and looked very uncomfortable, seemingly reluctant to continue ‎explaining.‎

Daisy se povzbudivě usmála na zjevně ustaraného otce.

Daisy smiled at the obviously worried father reassuringly,

„Prosím, pokračute ve svém vyprávění a řekněte mi vše, abych mohla pochopit, co se děje s vaší dcerou, pane Dobinsone!“

“Please go on ‎telling me everything that will help me understand what is happening to your ‎daughter, Mr.

 

Dobinson!”‎

Pan Dobinson si nervózně odkašlal a přinutil se pokračovat.

Clearing his throat nervously, Mr. Dobinson forced himself to continue.

„Víte, každý týden dáváme Imogen kapesné, které nikdy neutratí – nebo z něj utratí jen malou část.

“You ‎see, we give Imogen her pocket money every week which she never seems ‎to spend - or very little of it.

Občasná rtěnka či gumička do vlasů, myslím, že se tomu takhle nějak říká.

Just the occasional lipstick or scrunchy, I think ‎you call them.

Jednoho dne se moje žena náhodně podívala do Imogeniny vkladní knížky poštovní spořitelny, která se válela na podlaze v jejím pokoji a všimla si, že někdo vybral téměř celý účet!“

Well, the other day just by chance my wife picked up Imogen’s ‎Post Office book from the floor in her bedroom and saw that nearly all the ‎money had been withdrawn!”‎

„A kolik to bylo?“ zeptala se Daisy.

‎“And how much would that be?” Daisy asked.

„Asi dvě stě liber!

‎‎“Actually it was about two hundred pounds!

Imogen nikdy předtím nic takového neudělala.

Imogen had never done anything ‎like this before.

Moje žena se jí o svém nálezu nezmínila, ale od té doby se začaly dít podivné věci.

My wife mentioned nothing of this to her but other strange ‎happenings had already occurred.

Právě před vánoci mě Imogen požádala o vyšší kapesné, které jsem jí dal.

Just before Christmas Imogen asked me ‎for some additional pocket money, which I gave her.

Pak o peníze požádala rovněž mojí ženu, tvářila se přitom neurčitě a mumlala něco o tom, že je to na vánoční dárky.

Then she asked my wife ‎for some more money too, looking rather vague about it all and mumbling that ‎it was for Christmas presents.

Po vánocích požádala Imogen o peníze znovu, ale nechtěla říct, na co je potřebuje.“

After Christmas Imogen again asked for money ‎but didn’t want to explain what she wanted it for.”‎

“Nepřijde mi to zase až tak strašné,“ poznamenala Daisy.

‎“This doesn’t seem so dreadful to me,” remarked Daisy.

„Peníze na vkladní knížce byly přece jenom její a kapesné má na to, aby je utrácela -

“After all, the Post-‎Office money was hers and her pocket-money is for spending -

Je normální, že si chce mladá dívka koupit pár cédéček nebo něco podobného.“

it’s normal a ‎girl wants to buy a few CD’s or something.”‎

„Já nevím, slečno Hamiltonová.

‎“I don’t know Miss Hamilton.

Imogen nikdy nepatřila k dívkám, které utrácí a byla zvyklá si peníze ukládat na poštovní spořící účet na „horší časy“, jak jsme ji to sami naučili.

Imogen has never been a spender and was ‎quite used to putting her money into her Post Office account ‘for a rainy day’ ‎as we taught her to do.

Nejde tak o peníze jako spíš o jakýsi vnitřní pocit strachu, že se něco podivného děje.“

It isn’t so much the fact of the money, it’s more the ‎sensation or fear I’ve got that something strange is going on.”‎

Daisy nikdy nebrala slova klienta na lehkou váhu.

Daisy never discounted what a client said.

Respektovala každého, kdo za ní přišel, protože si uvědomovala, že nějaký problém mají a jejím úkolem bylo zjistit, v čem onen problém spočívá.

She respected everyone who ‎came to her realising that they did have a problem but it was up to her to find ‎out what the problem really was.

„Pane Dobinsone, musím k vám být upřímná.“

‎‎“Mr. Dobinson, I must speak frankly.”

Daisy se narovnala na židli,

Daisy sat up in her chair,

„Všimnul jste si nějakých náznaků toho, že by Imogen mohla brát drogy?

“Have you ‎noticed any signs Imogen might be taking drugs?

Má nějakého tajného přítele, kterému by dávala peníze?

Has she got a secret ‎boyfriend she gives money to?

Všimnul jste si, že by se chovala nějak odlišně od toho, co jste mi tu o ní pověděl?“

Have you noticed anything different about her ‎behaviour that you haven’t told me about?”‎

Pan Dobinson zavrtěl hlavou.

Mr. Dobinson shook his head.

„Absolutně nic.

“No, absolutely nothing.

Nemá žádného konkrétního přítele – ale samozřejmě zná mnoho chlapců ze školy a z kostela.“

She has no particular ‎boyfriend – but obviously she knows a lot of boys at school and church.”‎

„Takže vy pravidelně chodíte do kostela?“ zeptala se Daisy.

‎“So you are regular church-goers?” asked Daisy.‎

„Ne, vůbec ne, oba jsme nevěřící.

‎“No, not at all, we are both agnostics.

Vlastně Imogen nikdy nebyla nábožensky vychována.

In fact Imogen has never really been ‎brought up in the church.

Ale je zvláštní, že se v posledních několika týdnech začala vážně zajímat o církev a navštěvovat shromáždění na faře.

But it‘s funny, she seems to have been taking a real ‎interest in going to church meetings in the last few weeks.

Minulou středu začalo sněžit a prosili jsme Imogen, aby nevycházela ven, protože byla nachlazená.

Last Wednesday ‎was the beginning of the snow and we begged Imogen not to go out since ‎she had a cold.

Naše slova však byla marná. Šla ven – a vrátila se úplně promočená!“

Our words were of no avail and out she went - and came ‎back home soaking wet!”‎

„Na faře by se mohla setkávat s někým, kdo na ni má takový vliv, že utrácí všechny své peníze!

‎“So there could be someone she has met at the church meetings who has ‎influenced her so much she is spending all her money!

Hm – nechte to na mě, pane Dobinsone.

Mm - leave this to me ‎Mr. Dobinson.

Jen mi, prosím, řekněte, jak se jmenuje ten kostel a jakou má adresu.“

Just give me the name of the church and the address please.”‎

Nejprve Daisy zatelefonovala jednomu známému, který učil na střední škole Highbury High.

First Daisy telephoned a friend of hers who was a teacher at Highbury High ‎School.

„Michaele?

“Michael?

To jsem já, Daisy.

This is Daisy speaking.

Mohl bys mi, prosím, pomoci?“ Daisy pomohla Michealovi před několika měsíci se znepokojivou situací, kdy se neustále ztrácela třídní kniha a věděla, že se na něj může spolehnout v jeho diskrétnosti.

I wonder if you could give me a ‎hand.” Daisy had helped Michael a few months’ ago over a distressing ‎problem about a register that kept disappearing and knew she could trust him ‎not to repeat anything that was confidential.

„Imogen Dobinsonová?

‎‎“Imogen Dobinson?

Ano, mám ji na francouzštinu.

Yes, she’s in my French class.

Co bys o ní chtěla vědět?“

What would you like to ‎know about her?”‎

„To je právě to, co nevím, Michaele, přála bych si, abych to věděla!

‎“That’s just what I don’t know Michael, I wish I did!

Má nějaké problémy – s ostatními studenty nebo něco podobného?“ zeptala se Daisy.

Has she got any problems ‎‎– with the other students or anything?” asked Daisy.‎

„Ani ne.

‎“Well no, not really.

Je to milá dívka a pilná studentka, která se ostatních spíše straní.“

She’s a nice girl and a hard-working student, who rather ‎keeps herself to herself.”‎

„Takže tě nenapadá třeba něco divného?“ naléhala Daisy.

‎“So there’s nothing that comes to mind, something unusual perhaps?” Daisy ‎insisted.‎

„Něco by tu přece jen bylo – ale nejsem si jistý, že to má nějaký podstatný význam.

‎“Well - there was something - but I’m sure it doesn’t mean anything important.

Jak už víš, já učím francouzštinu – pro pokročilé.

‎As you know I teach French - advanced French.

Jednoho dne jsme se dívali na francouzský film v originále.

One day we watched a film ‎in the original language.

Byl to velmi depresivní, ale romantický příběh a Imogen na konci filmu plakala a byla dost rozrušená.“

It was a very depressing but poetic story and Imogen ‎was in tears and quite upset at the end of it.”‎

„Pamatuješ si, jak se ten film jmenoval?“

‎“Do you remember the title of the film?”‎

„N...Ne! Ale vím, že vyhrál Zlatou mísu v Itálii před několika lety.

‎“N… no! But I know it won the Golden Bowl in Italy a couple of years ago.

Ten o svobodné matce, která musí dát své narozené dítě k adopci.“

‎The one about an unmarried mother who has to give up her newly born baby ‎for adoption.”

Daisy si povzdechla, „Ano, viděla jsem ho. A ta matka se pak ocitne na ulici!“

Daisy sighed, “Yes, I saw it. And the mother becomes a ‎homeless person!” ‎

Onoho večera se Daisy rozhodla zajít do kostela, i když opět začínalo sněžit. Snažila se vypátrat, proč začaly návštěvy fary Imogen tak náhle zajímat.

Daisy decided to pay the church a visit that very evening, even though it was ‎beginning to snow again, to try and find out why Imogen had become ‎suddenly interested in going there.

Venku mrzlo až praštilo a Daisy teklo do kozaček, nikdy se nemohla dostat k tomu, aby si pořídila nepromokavé!

It was freezing cold and Daisy’s boots ‎leaked, as she never seemed to be able to buy water-proof ones!‎

U Svatého Jana byla úterní večerní sešlost.

It was a Tuesday evening’s weekly meeting at St. John’s.

Všude byly vylepeny plakáty typu ‚Pomozte malomocným TEĎ HNED.‘

There were notices ‎up about ‘Help the Lepers N O W,’

‚Přineste odložené oblečení na středeční večery o sedmé hodině‘,

‘Bring your cast-offs on Wednesday ‎Evenings at seven’,

A také prosby o pomoc při konání sobotních čajových odpolední.

plus requests to help make tea on Saturday afternoons.‎

„Promiňte, prosím, mohl by mi někdo říct, kam dát nějaké odložené oblečení – a boty, jestli je také berete?“ Daisy se obrátila na několik postarších dam evidentně oddaných charitě.

‎“Excuse me, could someone tell me where I have to leave some cast-offs - ‎and if shoes are accepted?” Daisy adressed herself to a couple of oldish ‎ladies obviously dedicated to church matters.‎

„Ano, drahoušku, boty bereme také.

‎“Yes dear, we accept shoes as well.

Ale ne! Jste úplně promočená!

Oh look! You’re drenched!

Posadťe se a dejte si šálek horkého kakaa.“

Do sit down ‎and have some hot cocoa.”‎

Poté, co dovyprávěla vymyšlenou historku o svém synovci, který se právě přistěhoval do její čtvrti, se Daisy seznámila s dvěma dalšími staršími dámami a byla představena faráři, vysokému postaršímu muži, se zasněným výrazem.

After making up a story about a nephew having recently arrived in the ‎neighbourhood, Daisy became quite friendly with another two old ladies, and ‎was introduced to the Vicar, a tall elderly man who looked rather dreamy.

Ovšem po Imogen tu nebylo ani stopy, na faře vlastně vůbec žádná mládež nebyla.

‎However there was no sign of Imogen, in fact there were no young people in ‎the church hall at all.

„A pořádáte tu nějaké akce pro mladé?

‎‎“And have you any kinds of activities for your teenage members?

Víte, můj synovec u mě teď bude bydlet a rád by přišel pomoci.“

You see, ‎my nephew is coming to stay with me and he is very interested in helping ‎people.” ‎

„Drahá mladá dámo...slečno Hamiltonová“

‎“Dear young lady...er... Miss Hamilton,”

Odpověděl farář nadšený z toho, že možná už brzy uvítá nového pomocníka,

replied the vicar happy to realize that ‎a new helper might soon be arriving,

„Jestliže je váš synovec náctiletý, mohl by přijít ve středu večer a bezdomovcům rozdávat oblečení.

“if your nephew is a teenager he could ‎come on a Wednesday evening to give out clothing to our homeless people.

Víte, je to velmi záslužná záležitost.“

‎It’s a very worthy cause, you know.”‎

Na cestě od kostela tajícím špinavým sněhem myslela Daisy na to, co farář říkal o rozdávání oblečení bezdomovcům.

As Daisy walked away from the church in the melting sloshy blackened snow ‎she was thinking of what the Vicar had said about giving clothing to ‎homeless people.

Mohla by to být stopa vedoucí k Imogenině podivnému chování?

Could this be a clue to Imogen’s strange behaviour?

Daisy si náhle na něco vzpomněla a učinila rychlé rozhodnutí.

‎Daisy suddenly remembered something and made a quick decision.‎

Nejprve se zastavila v obchodě na hlavní třídě, který měl provoz s nepřetržitou pracovní dobou a pak zajela na nádraží. Domnívala se, že by zde mohla potkat bezdomovkyni Natálii, která patřila mezí její staré známé.

First she dropped into a shop in the high street which was open twenty-four ‎hours a day and then drove around to the railway station where she thought ‎she might find Natalie, another old friend of hers who was a homeless ‎person.

Natálii bylo třicet osm a spala kdekoliv, kde to šlo, dávala přednost relativnímu teplu staré kůlny se zahradnickým náčiním nedaleko nádraží.

‎Natalie was thirty-eight years old and slept anywhere she could, preferring ‎the relative wamth of an old shed where gardening tools were kept, near the ‎railway station.

Tam se Natálie většinou utábořila na noc ve svém spacím pytly podomácku vyrobeném ze staré deky.

There Natalie usually settled down for the night in her home-‎made sleeping bag made from an old duvet.

Za pomoci baterky našla Daisy kůlnu a zaklepala na dveře:

‎With the help of her torch Daisy found the shed and knocked on the door: ‎‎

„Haló! Je tu někdo?“

“Hello! Anybody there?”‎

Zevnitř se ozval slabý ospalý hlas,

A sleepy voice answered from within weakly,

„Schovávám se tu před zimou.“

“I’m just sheltering from the ‎cold.”

A pak už zcela bděle,

Then in a more wide-awake tone,

„Prosím, nechte mě tady, nezlobte se – nedělám tu žádnou neplechu, ani tu nic neničím!“

“Please let me stay here, don’t be ‎angry – I’m not doing any damage or harm!”.

Daisy rozeznala Natáliin hlas.

Daisy recognised Natalie’s ‎voice.‎

„Natálie, to jsem já, Daisy.“

‎“Natalie, it’s me - Daisy.” ‎

„Daisy! Díky bohu, myslela jsem si, že mě zase vyhodí!“

‎“Daisy! Oh thank goodness, I thought I was going to be turned out again!”‎

Daisy uslyšela, jak se Natálie šourá ke dveřím, tápe ve tmě a odsouvá západku.

Daisy heard Natalie shuffling towards the door and fumbling in the darkness ‎to unbolt it.

„Promiň, Daisy, víš, že ty jsi vždy vítána, ale co tu děláš v tuhle dobu večer?“

“Sorry Daisy, you know you’re always welcome, but what are you ‎doing here on such a night?” ‎

Natálie měla na sobě tolik vrstev oblečení, že vypadala boubelatě.

Natalie was wearing so many clothes that she looked quite plump.

Pokračovala: „Ráda tě vidím. Jak se máš, drahá?“

She ‎continued: “Wonderful to see you. How are you love?” ‎

„Dobře, až na tu zimu,“ řekla Daisy, ale pak toho litovala, když si uvědomila, že lidé jako Natálie trpí zimou daleko víc než ona sama.

‎“Very well except for the cold,” said Daisy then biting her tongue realising that ‎people like Natalie suffered much, much more than she did.

„Podívej, mám tady pro tebe pár vegetariánských sendvičů a stoprocentní ovocný džus, vím, že tohle máš nejraději.“

“Look, I’ve got a ‎pack of vegetarian sandwiches for you and some real fruit juice, - I know ‎that’s what you prefer.”‎

„Ano, to je pravda. Díky, zlato. A co pro tebe můžu udělat já?

‎“Yes I do indeed. Thank you love. And what can I do for you?

Vypadáš ustaraně, děláš teď na nějakém složitém případu?“

You look ‎worried, have you got a difficult case on at the moment?”

Natálie vyndala několik starých výtisků novin z plastikové tašky a rozprostřela je na lavičku tak, aby se Daisy mohla posadit a neumazala si přitom kabát.

Natalie pulled some ‎old newspapers out of a plastic bag and covered a small bench with them so ‎that Daisy could sit down and not dirty her coat.

„Mohla by ses, prosím, podívat na tyhle fotografie?

‎‎“Well, I wonder if you could take a look at this photo.

Viděla jsi někdy tu dívku?“

Have you ever seen this ‎girl?”

Daisy nasměrovala světlo baterky na fotografii Imogen tak, aby si ji Natálie mohla dobře prohlédnout.

Daisy shone the light from her torch onto Imogen’s photo for Natalie to ‎see.

„To je moc pěkná dívka.

‎‎“That’s a lovely looking girl.

Neříkej, že jede v drogách nebo tak něco?“

Don’t tell me she’s on to drugs or something?”‎

„Ne, to si nemyslím, Natálie.

‎“I don’t think so, Natalie.

Nejdřív si ale vem ty sendviče – nespěchám.“

Please eat your sandwiches - I’m in no hurry.”‎

Natálie začala přežvykovat sendviče s medem a ořechy jako by se už dlouho pořádně nenajedla.

Natalie began to munch her nut and honey sandwiches as though she hadn’t ‎eaten enough for some time.‎

„Víš, Daisy, každý den kolem sebe pozoruju hodně lidí, protože nemám nic jiného na práci, ale – ale...

‎“Daisy, you know I see a lot of people every day of my life as I haven’t much ‎else to do, but – but...

Počkej .“

wait a minute.”

Natálie vytáhla brýle z vnitřní kapsy a prostudovala si fotografii.

Natalie pulled a pair of glasses out of ‎an inner pocket and studied the photo.

„Hm,“ váhala Natálie, „Myslím, že jsem tu dívku už někdy předtím viděla -

“Mm,” Natalie hesitated, “I think I’ve ‎seen this girl before -

Ale měla jinak vlasy... byly kratší.

but maybe her hair was different... it was shorter.

Ano, na fotce vypadá jako dítě – ale musí to být ona-

Yes, ‎in the photo she looks more babyish – but it must be her -

Je to jedna z dívek, které každou středu rozdávají teplé oblečení u Svatého Jana.

she’s one of the ‎girls who distributes warm clothing at St. John’s every Wednesday evening.” ‎

„Jmenuje se Imogen“ řekla Daisy.

‎“Her name is Imogen” said Daisy.‎

„Imogen... to je krásné jméno, že?“ uvažovala Natálie.

‎“Imogen... that’s a beautiful name, isn’t it?” mused Natalie.

„Kdybych měla dceru, také bych ji pojmenovala podle nějaké Shakespearovy postavy!

“If I had a ‎daughter I’d call her after a Shakespearean character too!

Setkala jsem se s ní, když jsem tam zašla na vánoční večeři a zjistila, že rozdávají přikrývky a oblečení, což vzhledem k současnému sněhu přijde vhod.

I met her when we ‎went along for our Christmas dinner and found out they also give you spare ‎blankets and clothes, which in this snow is highly welcome.

Imogen mě požádala, abych jí o sobě něco řekla. Taková hodná dívka!

Imogen asked me ‎about myself. Such a nice girl!

Zdálo se, že jí zajímají obzvláště ženy mého věku.“ 

She seemed to be particularly interested in ‎women of my age.” ‎

Daisy poznamenala: „Tak to je zajímavé! Řekla proč?“

Daisy commented: “That’s very interesting! Did she explain why?”‎

Natálie odpověděla: „Ne, to neřekla, ale z kapsy vyndala deset liber, které mi dala a zeptala se mě, jestli mám děti.

Natalie replied: “No, she didn’t but she gave me ten pounds out of her pocket ‎and asked me if I had any children.

Odpověděla jsem jí, že jsem neměla to štěstí.

I replied that I hadn’t been that lucky.

Slyšela jsem, jak se ptá na to samé ostatních žen mého věku.

I ‎heard her asking the other women of my age the same question.

Ostatní ženy mi řekly, že i jim dala Imogen peníze.“

The other ‎women told me Imogen had given them money too.”‎

Počasí venku se očividně horšilo.

Outside the weather clearly wasn’t getting any better.

Dveře do kůlny se otřásly pod náporem větru a zespoda se dovnitř dostala voda.

The shed door shook ‎with the fierce wind and some water soaked through from underneath it.

Natálie to ztěží zaznamenala.

‎Natalie hardly seemed to notice.

„Díky moc, Natálie, jako obvykle jsi mi prokázala velkou službu.

‎‎“Thanks very much indeed, Natalie, you’ve been invaluable as usual.

Pečuj o sebe, drahá, a ...

Look ‎after yourself, dear, and...

Tady máš opožděný vánoční dáreček.“

here’s a small late Christmas present.”‎

Daisy znovu namířila baterkou tak, aby mohla Natálie rozbalit dárek.

Again Daisy shone her torch so that Natalie could unwrap her present.

„Daisy, to jsou náramkové hodinky?

“Daisy ‎‎- it’s a wristwatch?

A svítí!

Oh, one that shines a light?

To se bude opravdu hodin, mockrát ti děkuju.“

That’s really useful, thanks a ‎million.”‎

„Pane Dobinsone, myslím si, že vím, o co tu jde.“

‎‎“Mr. Dobinson, I think I understand what has been going on.”‎

“Prosím, povězte mi to, slečno Hamiltonová,”

‎“Please tell me Miss Hamilton,”

Prosil pan Dobinson, který seděl napřímeně na okraji židle v Daisyně kanceláři.

begged Mr. Dobinson now seated rigidly on ‎the edge of his chair in Daisy’s office.

„Ujišťuju vás, že se nejedná o nic nepříjemného a nemusíte se vůbec bát.

‎‎“I assure you there is nothing ugly going on and you have nothing to fear.

Vaše dcera utrácí všechny své peníze za věci pro bezdomovce!“

‎Your daughter is spending all her money on things for the homeless!”‎

„Ale – ale na obyčejnou dívku je to strašně moc peněz vydaných na charitu.“

‎“But - but - it’s an awful lot of money for the average girl to be spending on ‎charity.”

Poznamenal Imogenin otec.

observed Imogen’s father.

„Ne, že by mi to snad vadilo.

“Not that I mind really.

I mojí ženu a mě znepokuje to, že někteří lidé nemají střechu nad hlavou.“

My wife and I are ‎also concerned about all these people who have no homes.” ‎

„Myslím si, že vaše dcera má starost především o jistý typ lidí...“

‎“Well I think that your daughter is far more worried about a certain type of ‎person...”‎

„Co tím myslíte, slečno Hamiltonová?“

‎“What do you mean, Miss Hamilton?”

Pan Dobinson vypadal zmateně.

Mr. Dobinson seemed completely ‎mystified.‎

„Ženy, kterým je kolem šestatřiceti let!“ odpověděla Daisy.

‎“Women of about thirty-six!” Daisy answered.‎

Pan Dobinson ztuhnul a vypadal tak trochu vyděšeně.

Mr. Dobinson stiffened and looked a little frightened.

„Myslíte – vy myslíte...?“

“You mean - you ‎mean...?”

Nyní bylo ve tváři pana Dobinsona vidět, že by raději už nic dalšího nevěděl.

Now Mr. Dobinson’s face expressed that maybe he didn’t want to ‎know any more.

„Ano. Možný věk Imogeniny biologické matky nebo jak si Imogen představuje, že by byla její pravá matka stará.

‎‎“Yes. Possibly the age of Imogen’s biological mother or what Imogen ‎imagines is the age of her birth mother.

Možná objevila Imogen něco o své matce a snaží se ji najít.

Perhaps Imogen has discovered ‎something about her mother and is trying to find her.

Osobně si myslím, že dosud nepřišla na nic konkrétního, ale vzala si do hlavy, že by její matka mohla být ubohá bezdomovkyně, která musela před lety opustit svoji malou dcerku.

I personally think she ‎hasn’t found out anything concrete yet but has got it into her mind that her ‎mother could be a poor homeless women who years ago had to give up her ‎baby girl.

Imogen oslovuje bezdomovkyně, představuje si, že nějaká z nich by mohla být její matka a dává jim peníze a pomáhá jim.“

Imogen contacts homeless women, imagining that one of them just ‎could be her mother and gives them help and money.”‎

Teď si pan Dobinson upravil brýle.

Now Mr. Dobinson adjusted his glasses.

„Aha,“ odpověděl zamyšleně.

“I see,” he replied thoughtfully.

„My samy o jejích biologických rodičích nevíme vůbec nic.“

“We ‎ourselves don’t know anything at all about who her mother or father were.”‎

Daisy uvažovala.

Daisy reasoned.

„Nebylo by pro ni těžké něco vypátrat v nemocnici, kde se narodila a kde si mohla zahrát na detektiva nebo se jednoduše mohla náhodou setkat s někým, kdo jí řekl něco o její biologické matce nebo jak už jsem řekla, zatím jen hledá.“

“She could easily have made inquiries at the hospital where ‎she was born and done a bit of detective work, or she could simply have met ‎someone by chance who told her something about her biological mother or, ‎as I said before, she is just searching.”‎

„Ale proč nám neřekla o tom, jak se cítí?“

‎“But why didn’t she tell us about how she felt?”‎

„Předpokládám, že se vás a vaší ženy nechtěla dotknout, protože vás oba má moc ráda.

‎“I imagine that she didn’t want to offend you and your wife as she loves you ‎both very much.

Víte, adoptovaní lidé se snaží zjistit, kdo jsou jejich biologičtí rodiče.

You know that adopted people try to find out what their ‎biological parents are like.

Chtějí vědět, jestli vypadají či se chovají jako jejich rodiče.“

They want to know if they look or behave like their ‎parents.” ‎

Pan Dobinson se pohodlně usadil v křesle, nevěděl, jestli má cítit úlevu či ne.

‎ Mr. Dobinson sat back in the armchair not knowing whether he felt relieved ‎or not.

„Hm, tohle jsem nečekal.“

“Well, I wasn’t expecting this.”‎

Daisy pokračovala.

Daisy continued.

„Pane Dobinsone, možná byste měl nechat svoji dceru, aby pokračovala ve své záslužné práci na faře.“

“Mr. Dobinson, perhaps you should let your daughter ‎continue her good work at the church.” ‎

Zdálo se, že se pan Dobinson z jejich rozhovoru trochu vzpamatoval.

Mr. Dobinson seemed to recover a little from their conversation.

„Ano, zajisté. Nemáme nic proti tomu, aby Imogen pomáhala bezdomovcům.

“Yes, ‎certainly. We have nothing against Imogen helping homeless people.

Ale musím se přiznat, že mě nikdy nenapadlo, že by se Imogen mohla zajímat o svoji pravou matku.“

Really, I ‎must confess, it never even entered my head Imogen should be curious ‎about her real mother.” ‎

„Bavil jste se s Imogen někdy o její matce?“

‎“Have you ever discussed with Imogen about who her mother was?”‎

„Abych řekl pravdu, vždycky jsme Imogen považovali za svoji dceru - .“

‎“To tell you the truth we’ve always thought of Imogen as our daughter - .”‎

„Ona je vaše dcera, pan Dobinsone.

‎“She is your daughter, Mr. Dobinson.

Vy a vaše žena jste ji vychovali!“

You and your wife brought her up!”‎

„Vidím, že to budu muset probrat se svojí ženou a pak...“

‎ “I can see that I’ll have to talk the matter over with my wife, and then...”

Pan Dobinson se zarazil, nevěděl, co dodat.

Mr. ‎Dobinson broke off not knowing quite what to say.

Pak vstal, jakoby učinil nějaké rozhodnutí.

He then got up as though ‎he had made a decision.

„Děkuju zám za všechno, slečno Hamiltonová.

“Thank you Miss Hamilton for everything.

Zapomněl jsem. Váš šek. Je tady v obálce.“

Oh, I ‎forgot. Your cheque. Here it is in this envelope.” ‎

Daisyn zákazník popošel ke dveřím.

Daisy’s client moved towards the door.

„Jen mě tak napadlo, slečno Hamiltonová...

“Just a thought Miss Hamilton...

Mohli bychom s vámi počítat, pokud budeme chtít vypátrat Imogeninu matku?“

could ‎we count on you to help us if we should want to trace Imogen’s mother?”‎

„Pouze pokud to bude Imogenino přání, pane Dobinsone!“

‎“Only if Imogen wants me to, Mr. Dobinson!” ‎

Pan Dobinson tiše přikývnul a vydal se svou cestou.

Mr. Dobinson nodded silently and went on his way.

Daisy vzala kabelku, vypnula elektrické topení a zamkla dveře do kanceláře.

‎Daisy picked up her handbag, turned her electric fire off and locked her office ‎door.

Když Daisy odcházela z budovy, venku foukal vítr.

As Daisy left the building the wind blew her along the road.

„Chudák farář,“ řekla si,

“Poor old ‎vicar,” she said to herself, “

„očekává, že mu přijde pomoci můj synovec.

he’s expecting my ‘nephew’ to come round and ‎help him.

Tak dobře. Půjdu tam já a pomůžu mu.“

All right. I’ll go along myself to give him a hand.”‎
 

LONWEB.ORG is a property of Casiraghi Jones Publishing srl
Owners: Roberto Casiraghi e Crystal Jones
Address: Piazzale Cadorna 10 - 20123 Milano - Italy
Tel. +39-02-78622122 email:
P.IVA e C. FISCALE 11603360154 • REA MILANO 1478561
Other company websites: www.englishgratis.comwww.scuolitalia.com